17. etapa - Giro d´Itália 2014

27.května 2014

Z kopce se nám jelo celkem dobře

Po včerejší těžké horské zkoušce čekala dnes na Josefa Zimovčáka a jeho tým relativně snadnější rovinka zpestřená dvěma kratšimi kopci. Předpověď počasí neslibovala žádné opalování, ale to sportovce našeho ražení nevyvádí z míry. Když jsme však ráno dorazili na start etapy v Sarnonicu, strhlo se doslova boží dopuštění. Déšť byl natolik intenzivní, že přiměl dnešního ředitele Sašu Fedoročka k rozhodnutí nevypustit cyklisty na start. Nařídil povinnou pauzu na kávu a nastartování metabolismu, při které jsme se opět přesvědčili, že kvalita italského esspresa se i v té nejprostší místní nálevně vyrovná našim nejluxusnějším kavárnám s hemžícími se světaznalými baristy. Jako vždy se Sašovo rozhodnutí ukázalo býti správným. Po vypití kávy a prohození několika laškovných frází se sympatickou barmankou se nebeské kohouty uzavřely, mohli jsme naskočit na stroje  a vyrazit na trasu. Profil etapy sice nesliboval výrazné povyražení, ale nakonec o adrenalinové zážitky nebyla nouze. Po rozjížděcí rovině nás čekal první kopec poblíž Le Scale di Primlano, ověnčený nádhernou antickou stavbou. Josef jej s přehledem absolvoval na velocipedu určeném pro rovinu, 52 palcovém. Po sjezdu z této vrchařské prémie 4.kategorie jsme poprvé zaznamenali projev italských řidičských kousků. Za popelářským vozem se vyřítil fiátek a Josefa minul o několik centimetrů. Zanedlouho upadla do úžasu na kruhovém objezdu paní v renaultu a tentokrát musel Josef Zimovčák vynaložit veškerý svůj um k tomu, aby se vyhnul kolizi. Když jsme se vydýchali z těchto okamžiků hrůzy, zavedla nás etapa do vinařského kraje v okolí Trevisa. Zde se nám otevřely nádherné výhledy na strmé vinice, ze kterých se sklízí plody pro výrobu známého prosecca. Čekal nás druhý vrchařský kousek v obci Santo Stefano, nádherném koutu místního kraje. Při sjezdu do údolí nastal nejdramatičtější okamžik dnešního dne. V rychlosti 50 km/hod se uvolnila pryž na zadním kolečku Josefova velocipedu, zazněl rachot ráfku jedoucího po asfaltu a všichni cyklisté v pelotonu se již připravovali na hromadný pád. Naštěstí se projevily zkušenosti a ocelové nervy našeho elitního velocipedisty, který situaci ustál, nechal kolo dojet a po 200 metrech bezpečně zastavil. V podvečerní diskusi jsme potom dospěli k závěru, že vysoké kolo zřejmě nebylo konstruováno na Josefův styl jízdy, sjíždění třítisícových kopců a brždění sandálem o pryž na kolečku, při kterém se šíří dým a zápach pálící se gumy. Tato epizoda byla naštěstí poslední dnešní komplikací a v podvečer jsme dojeli do cíle. Zastavili jsme u místního hřbitova, kde nás s nadšením přivítali jeho pracovníci, aby nám posléze sdělili, že nakládku kol musíme uskutečnit o kus dál, neboť se blíží pohřební kolona. Po cestě auty jsem se snažili šířit myšlenky našeho projektu v různých světových jazycích včetně tajemných řečí afrických kmenů a zapomenutých tichomořských národů mezi auty prostřednictvím vysílaček. Zítra nás čeká opět náročná etapa s velmi brzkým vstáváním, při které nás posílí další členové týmu a část ukrajinské cyklistické reprezentace, těšte se prosím na další reportáž.

Video ze 17. etapy najdete zde.

Fotogalerie

foto: © Ivo Dvořák