5.etapa: Jindřichův Hradec - Písek

report

6. den, pondělí, 5. etapa, Jindřichův Hradec – Písek, 126 km

Začínáme počasím, takže stručně: První čtyři a půl hodiny déšť, který občas přešel v lijavec. Na kůži jsme byli prakticky v mžiku, ždímat jsme mohli i kola. Přestalo za Českými Budějovicemi, ve Vodňanech se někdo převlékl, někdo drtil v ruce ponožky, někdo mávl rukou. Za Vodňanami vyšlo sluníčko, do Písku jsme jakž takž oschli. Včele jel celou dobu Dušan Celkový průměr 20,8 km/h, úžas), před Pískem na nás čekali dva zdejší mladí lékaři ze zdejšího Veteran Bicycle Clubu Písek, oba na vysokých kolech (pak že nerostou!). Nejhezčí název obce na cestě: Zablatinky, navíc s ohledem na stav mnohých cyklostezek trefné. Zaplať pámbu, že to máme za sebou.

Dnes z jiného soudku. Život není jen samá zábava, pro jednou tedy vážně. Nejprve připomínka vánoční písničky Rolničky, rolničky, kdo vám dal ten hlas? Ne ne, nedělám si legraci, myslím to vážně, smrtelně. Pamatujte si první dvakrát zopakované slovo, nejlépe rozděleně na rol-ničky, rol-ničky. Teď náš příběh.

          V průběhu roku se od jara do podzimu sjíždíme, tedy ti, kdo se znají od začátku cyklotur, nebo ještě déle, a mají zrovna čas. Někdy jen tři, někdy deset, také víc, jak kdy. Jeden z nás připraví trasu, a protože je někdo od západu, někdo ze severu, někdo dokonce původem ze Slovenska, bývají naše vyjížďky rozmanité. Vloni v létě připravil trénink (jak tomu nadneseně říkáme) Standa Vilímek z Brna. Pražská parta vyjela vlakem, v Brně se všichni sjeli a vyrazili na trasu. Toho dne to Pedrovi nesedlo. Abyste věděli, Pedro má za sebou kariéru extraligového hokejového rozhodčího, zřejmě s nejdelší kariérou ze všech extraligových kolegů, pískal jednadvacet sezón. Chlapík, kterého z ledu neodradila ani mela, při níž mu někdo přejel bruslí bradu. Tvrďák, pište si. Místo oběda že si dá raději venku cigaretu. Pak se všichni vydali dál, kde pod jedním kopcem Pedro z kola slezl. Vyjde nahoru pěšky, ostatní na něho počkají. Čekali, ale dočkali se řidičky. Z okna hlásila, že jim dole jeden leží u silnice. Honem zpátky. Jako poslední opatrně doc. Jiří Vokurka, jeden z našeho tvrdého jádra. Pospíchal pomalu, jestli má zachraňovat, musí tam být celý. Co viděl, vypadalo zle. Pedro v obličeji modrý jak švestka, pulz nula, pod víčky bělmo. Už byl na druhém břehu. Jirka zaklekl a začal s oživováním – opřít se do prsní kosti a začít pumpovat. Jako chirurg, který pracoval i na záchrance, oživoval ve svém profesním životě mnohokrát. Takhle u krajnice poprvé. Jak? Pamatujte si – v rytmu rol-ničky rol-ničky, 100x za minutu. Vtip je v tom, že mačkáte srdce prsní kostí proti páteři. Nebát se přitlačit, prasklá žebra k tomu patří. Teď také dvě rupla. Pak zavolali záchranku, Jirka Vokurka vysvětlil, oč se jedná. Přijela sanita, přiletěl vrtulník, do hodiny byl pacient na sále. Pak týden umělý spánek.

• Jirko, co je nejdůležitější? Přitlačit? Ptal jsem se doc. Vokurky a myslel jsem na pumpování při resuscitaci.
• Ne, přestat.
• Cože? Přestat???
• Kouřit. Jednoznačně.

Pedro s námi letos absolvuje celou tour. Ve snu by nikoho nenapadlo, že ho před rokem už naložil Charón. A ještě něco – od té chvíle nevzal cigaretu do ruky. Jirka mu jasně řekl: cigarety, nebo život. Jak říkám, Pedro je tvrďák. Vy si zapamatujte rol-ničky, rol-ničky. Přeji nám všem, abychom to nikdy nepotřebovali. Ale co kdyby…

          Dost již o tom, vzhůru na start. Z Jindřichova Hradce nám popřála šťastnou cestu místostarostka paní Ing. Magda Blížilová. Byla milá, počasí nevlídné. Do Třeboně jsme přijeli vychladlí a promočení, s čímž tu operativně počítali. První místostarostka paní Ing. Jana Grammetbauerová. Její tým nachystal horký čaj, díííííky vřelé, to nás zachránilo. Stejně tak v Českých Budějovicích pan Mgr. Luboš Bajt, který má s cyklistikou zkušenosti. Další dávka čaje nás udržela v kondici. V Hluboké nás přivítal starosta pan Ing. Tomáš Jirsa a poslal nás dál do Vodňan, kde už nepršelo. Kdyby nás tamní pan starosta Milan Němeček pohostil jen slanou vodou, stačilo by nám to. Což ovšem netušil, takže se tu stoly prohýbaly, díky vřelé. V Písku už bylo hej, polousušené nás přivítala starostka paní Mgr. Eva Vanžurová, to už jsme byli téměř v sedmém nebi.

          Tak abyste věděli, dneska si večeři zasloužíme nabeton!

Pokračování zítra, dobrou, Honza Králík

Fotogalerie                                            Videoreport

Animace trasy