18. etapa - Giro d´Itália 2014

28.května 2014

Kopce na Giru jsou opravdu strmé

Po včerejší rovinaté etapě jsme se dnes vrátili do vysokých hor. Na startu dnešní 18.etapy náš peloton posílili další cyklisté ze skupiny Na kole dětem a slibovaní Ukrajinci. Jeden borec nastoupil s celoodpruženým horským kolem a nejeden z nás mu předpovídal krušné chvilky, vzhledem k tempu, které Josef Zimovčák běžně jezdí. Náš početný peloton nabral mírné zpoždění mezi startem ve městě Belluno a začátkem stoupání na passo San Pellegrino, kde byla silnice vždy na půl hodiny uzavřena kvůli úpravě skal před zítřejší etapou. Specifikem Giro d´Italia je totiž úprava trati bezprostředně před závodem a tak běžně potkáváme na trase čety šipkařů, asfaltérů a sekáčů trávy. Horolezce lámající skálu jsme tedy viděli poprvé. Z obce Agordo začal nájezd na passo San Pellegrino, zpočátku mírné, avšak vedoucí několika dlouhými tunely. Po průjezdu obcí Falcade jsme vjeli do lesa, ve kterém je silnice namotána do serpentýn se strašlivým sklonem. Když člověk šlape na kole a podívá se před sebe, začne ho bolet za krkem, neb hlava je ostře zavrácena vzad. Sklon kopce zde na dvou kilometrech dosahuje průměru 15%, s maximálním osmnáctiprocentním úsekem. V takovém terénu musí Josef vedle kola běžet, a i ostatní cyklisté, včetně Honzy, který stále ještě šlape pouze jednou nohou, mají těžkou práci. Po výjezdu z lesa se silnice trochu narovnala, otevřel se nám výhled na okolní sjezdovky a posléze i vrcholek sedla San Pellegrino, ve výšce 1918 metrů nad mořem a po 1500 nastoupaných metrech. Následoval veledlouhý sjezd do údolí Valle di Fiemme, kde jsme mírně zbloudili následkem chaotického značení trasy a střihli jsme si navíc ostřejší kopeček na rozdýchání. Po nalezení správné cesty se již dojelo pod další vrchařskou prémii, passo del Redebus. Jestliže bylo San Pellegrino prudké, tak pro toto sedlo se již obtížně hledalo přídavné jméno. Josef jej vedle kola vyběhl doslova celé, protože takový sklon prostě smrtelník, ale ani nesmrtelník, na vysokém kole vyjet nemůže. Před cílovým kopcem na Rifugio Panarotta nám opět příroda ukázala svoji méně vlídnou tvář, nastal lijavec, jehož kapky po dopadu běžně usmrtí myš a Saša nařídil sestoupit z kol. Po dnešní dřině se asi všem ulevilo. Na závěr zde výstižně ocitujeme první slova Josefa Zimovčáka po seskočení z kola, která ilustrují charakter dnešní etapy: „Fuj, hoši, to jsou kopce jako sviňa.“ Jeden takový nás čeká i zítra a jak je zvykem, přineseme opět reportáž. 

Video ze 18. etapy najdete zde.

Fotogalerie

foto: © Ivo Dvořák