1.etapa: Kopřivnice - Slopné

report

2. čtvrtek, Kopřivnice–Slopné (ve skutečnosti Štramberk–Luhačovice, tedy nikoli 101, ale 120 km
Spali jsme v Gongu ve Štramberku a ranní výhled na zdejší trúbu se sluníčkem na nebi sliboval krásný den. Také to vyšlo. V osm nás odstartoval kopřivnický pan místostarosta Ing. Miroslav Kopečný a my jsme zamířili do Nového Jičína. Ono je těžké popisovat vždycky milé a vstřícné přivítání všude, kde se zastavíme, což v Novém Jičíně nebylo jiné. Pan starosta Mgr. Ondřej Syrovátka dohlédl, abychom se občerstvili a předal Pepovi Zimovčákovi šek pro jeho nadaci, načež někteří z nás obhlédli místní pamětihodnost. V roce 1790 měl nedaleko města generál Ernst Gideon von Laudon dobýt Rakousku ztracené Slezsko, ale místo toho v jednom domě 14. července zemřel. Až tudy pojedete, zastavte se v jeho muzeu. My to uděláme také, ale už tu budeme soukromě, a ne kvůli dětem, protože zdržet jsme se mohli na náměstí jen necelých dvacet minut. To abychom byli včas v Hranicích.
Tady nás starosta Jiří Kudláček přivítal se šekem a my se šli podívat do zastřešené dvorany radnice. Poslyšte, udělejte to také, až tu zastavíte. Přišlo nám, že takhle vypadá správná radnice – nejen úřad, ale v něm i muzeum, kavárna a venkovní posezení, zkrátka místo, kam je radost přijít nejen pro razítko, ale také za zábavou a příjemně posedět.
Jenomže dvacet minut a dost, tradá do Bystřice pod Hostýnem. Ale pozor!!! Před výjezdem se stalo to, čeho se mnozí obávali, že totiž Pepa vymění své vysoké kolo za zelenou žabičku. Tak říká krásnému silničnímu prvotřídnímu kolu ve svítivé zelené, které mu náš hlavní sponzor Škoda Auto přidal k zapůjčeným vozům. Petr Koukal senior, tradiční účastník, říká kolu zelená zmije, nikoli s ohledem na stroj, ale s ohledem na to, jak na něm Josef jede. Malý převodník a nějaké prostřední kolečko na stromečku je jeho standardní převod, který prakticky nemění, ať jede po rovině, do kopce nebo z kopce. Ale ať jakkoli, vždycky je to trap. Naštěstí se s námi vydal na vysokém kole Dušan Oháňka z Klubu českých velocipedistů v Hrabové, oproti Josefovi a mnohým z nás jinoch, který šlapal opravdu svižně. Jenomže později už toho nechal a Josef na (jak pro koho) žabičce udával tempo a jen málokdy vyslyšel reptání zezadu. Jen byste věděli, co on je zač: V jednom táhlém kopci nás předjela starší dáma na elektrokole s nákupem na nosiči. Potupná chvíle. Jenže kdo ví, co umí takový stroj v kopci, ani vesnu nepojme myšlenku měřit s ním síly. Ne tak Josef. Samozřejmě nám oba za chvíli zmizeli z dohledu, ani elektrika na Josefa nestačila. To jen abyste si uměli představit, proč to pro nás není žabička ani náhodou.
Příští stopka se jmenuje Bystřice pod Hostýnem, kde je příjemný stín pod stromy na náměstí, kašna, občerstvení a přivítání od pana starosty Mgr. Jiřího Pánka. Ale žádné zdržovaní, čekali na nás ve Slušovicích.
Jenže pozor, než jsme tam dorazili, postavil se nám do cesty v Kašavě krpál jak hrom, prudký a dlouhý až běda – tedy mysleli jsme si.
Ve Slušovicích (už to není, co to bývalo), nás čekal pan místostarosta Jan Fenyk. Kdo se tady posilnil, moc dobře udělal. Zakrátko nás totiž čekal další kopec, podstatně delší a horší než ten kašavský. Fuj! Ku cti všech třeba říct, že z kola nesestoupil nikdo, i když mnohým chybělo málo.
Když jsme to zdolali, bylo vyhráno. Chachá… Ve Vizovicích jsme místo doprava na Zlín odbočili doleva a hned zase doprava. Znáte to tam? Šestikilometrová střecha, místy až 16 %, navíc se po třech kilometrech galejí zdá, že za zatáčkou se silnice láme. Láme, ale jinak, než si našinec maluje. Zase se zalomí vzhůru, a takhle se to aspoň třikrát opakuje. Zkuste si to někdy.
Slopné, cíl. Slyšeli jste o téhle obci? Asi ne, má pět set obyvatel. Sem ta dřina stála zato. Jasně že občerstvení, jasně že starosta, tady pan Mgr. Pavel Heinz, jasně že šek (velkorysý!). Ale hlavně ta nálada. Mají tu u fotbalového hřiště (krásný trávník) zastřešené podium, kiosek, lavičky, stoly a nad nimi stanový přístřešek, zkrátka ideální místo, kde se místní schází. Také se sešli, byla tu snad půlka obce.
Sedl jsem si ke zdejší mladší rodině a zapředl řeč. Pan otec pravil, že je náplava, žije tu dvanáct let a prý se tu krásně žije. Krásně! Zdůraznil a říkal, jak si sousedé pomáhají, jak vesnice kvete a obec vedou správní chlapíci. Sám se také snaží, angažuje se tu ve sportovním dětském oddíle, aby také něco pro vesnici udělal. 
Pro dnešek tedy přání, aby tohle o svém místě mohl říct každý. A aby pro to taky něco udělal.

Pokračování zítra, dobrou, Honza Králík

animace trasy                                       videoreport

Fotogalerie