Trasa: Ostrava – Příbor – Valašské Meziříčí – Leskovec – Valašská Polanka – Horní Lideč – Tichov – Slopné
Délka trasy: 132 km
Sobota, 31. května 2025, 2. etapa, už to frčí
138 km (i s přejezdem na ubytování), průměr 19,4 km/h, max. 49,7 km/h, nastoupáno1312 m, na startu 100 cyklistů (přibližně)
Z Ostravy nás od radnice vyprovodil primátor Jan Dohnal a ředitel úřadu Moravskoslezského kraje Tomáš Kotyza a my se vydali přes město po cyklostezkách na Příbor. Začalo svítit sluníčko a nám se zdálo, že Ostrava se mění v čisté a upravené město. Kdo nevěří, ať tam zajede, bude koukat.
Než budeme pokračovat, jen připomenu to, co ti, kdo nás sledují, dobře vědí. Na zastávkách nám představitelé úřadů a firem předávají symbolický šek na částku, kterou darují na Nadační fond Josefa Zimovčáka, Josef jim předá certifikát o daru a drobnost na památku. Někde už toho musí mít plný sklad, děkujeme. Z principu neuvádíme částky, které jsou pak zveřejněny na našem webu. To proto, že někde je 10 tisíc hodně, někde zase málo, ale my jsme vděční za každou korunu. Když princip, tak princip: proto ho dnes dvakrát porušíme, moc pořádku škodí, počkejte si na závěr, snad budete souhlasit, že jsme dobře udělali.
V Příboru na náměstí nás čekal starosta Jan Malík a také malé předškolní kočičky – skupina Fialky, které vystoupily jako mažoretky. Bylo to milé, ač mažoretkování je v poslední době novodobý národní obyčej, o němž si zapisovatel myslí své, však si ho ještě užijeme.
Ve Valašském Meziříčí jsme zabočili na dvůr společnosti Jacobs Douwe Egberts, kdysi pražírny slavné značky Dadák. Pan ředitel Karel Škrain byl v cyklistickém a spolu se zaměstnanci nás přivítal občerstvením a zajímavými informacemi. Ročně tu zpracují 35 000 tun kávových zrn,1000 až 1200 palet s kávou denně. Ptal jsem se ho, jakou má nejraději, prý je mu to jedno, nepohrdne ani instatní. No… Těšili jsme se, že s námi pojede, když měl dres, ale nepojede, musí se synem na fotbal: klukovi je 15 let a poprvé ho zařadili do utkání v týmu dospělých. To je omluva, kterou bereme, mladému držíme palce, ať mu to vyjde, hlavně aby nedal vlastence. Také nám popřál místostarosta Petr Nachtmann, vypadalo to, že si firma s městem rozumí. Následně jsme se posilnili, pochopitelně nechyběl frgál, doufám, že je zařazen mezi národní klenoty, nebo jak se ta klasifikace dobrot jmenuje. Ten s povidly ze sušených hrušek je nad všechny mažoretky (s ospuštěním).
Leskovec je malá valašská obec, v níž sídlí firma Kovar, kterou vede její ředitel Petr Cedidla. Vyrábějí speciální kontejnery pro průmyslové využití, naši věrní čtenáři si možná vzpomenou, že už jsme tu před dvěma lety byli. Přijeli jsme s malým zpožděním, takže oříšková čokoláda v misce na sluníčku se mohla jíst jen lžičkou.
Jen skok to byl do Valašské Polanky, kde nás čekal místostarosta Martin Šeliga a ředitel společnosti Parkitect Josef Grycman. Nevíte-li, co ta firma vyrábí, zeptejte se svým juniorů či superjuniorů, pokud provozují prkna, koloběžky a podobná zařízení, na nichž si našinec pořídí tak leda modřiny, odřeniny, vyvrknutí či zlomeniny. Parkitect vyrábí pumptrackové areály a je v tom největší na světě, úspěšně je také exportuje.
V Horní Lidči jsme byli mnohokrát, tentokrát tam na sportovním areálu probíhal dětský den, na němž probíhaly nejrůznější soutěže, závody, byli tu hasiči, armáda, policie, výstava historických motocyklů a jistě i další atrakce, které zapisovatel nestačil zaregistrovat. To proto, že se chtěl starosty Josefa Tkadlece zeptat, jakpak je to s mohutnou rozestavěnou budovou pro seniory, kolem níž jsme jeli. Vzpomínáte? Místní se proti tomu postavili, nechtěli ve své obci staříky, snad že budou pořád mladí či co. Bylo z toho malé haló v celé republice. Krátce: Letos položí střechu, příští rok přijmou první klienty. Pane starosto, píšeme vám kladné body.
Co následovalo, byla silnice nahoru, dolu, nahoru, dolu, a tak pořád, z Vlašských Klobouků až do cíle. Některé ty kopce byly fakt drsné, jestli to tam znáte, víte, že zapisovatel nepřehání. V jednom dolíku je obec Tichov, kde nás na hřišti přivítal starosta Petr Trčka. Byla to až rodinná atmosféra, bez ozvučení, avšak s řízkem. Domluvili jsme se s nimi před týdnem, šup a ruka byla v rukávě.
Cíl ve Slopném bývá jedním z vrcholů naší tour už řadu let. Malá obec, velké srdce a starosta Pavel Heinz. Tady to vybalím: Mezi místními občany a firmičkami vybrali 215 000 korun. Zásluhu na tom má především zdejší Pavel Misař, který s námi léta šlape. Jeho zlatá Ivona už léta o své dovolené jezdí taky, ale ve skříňovém autě. Spolu s Monikou Zálešákovou, která si stejně tak užívá dovolenou, prodávají naše dresy a drobnosti. Co se pak dělo nad hřištěm, je hodné televizní show. Přiletěl akrobatický dvouplošník, vyváděl triky, při nichž tuhla krev, a rozproudila se, až když přiletěl čmelák a práškoval přítomné bonbony.
Sláva skončila pokácením májky. Skvělé Slopné.
A teď něco na závěr: Včera jsme zmínili milou slečnu, co s námi cestovala z Prahy a my ji oslovili až na nádraží v Bruntálu, kde se ukázalo, že jede na naši tour. Je to Marcela Žatecká, s níž zapisovatel zavedl řeč. Horko těžko z ní vymámil, že kolo, co na něm jede, si vypůjčila v Decatlonu, protože na jejím starém stroji by to neujela, její dobré jí ukradli. Takže si za ranec kolo půjčila. A aby se nepřidala s prázdnýma rukama, obešla pár firem. Nasbírala 70 000 korun, které posílá na nadační fond.
A včil mudrujte.
Hezký večer, Honza Králík
sobota 31. 5. 2025
Startujeme 2. etapu, z centra Ostravy zamíříme na jihozápad, opustíme Ostravskou pánev a většinu dne budeme postupně stoupat.
Nejprve podél Moravské brány i letiště v Mošnově dorazíme do Příboru, naší dnešní první zastávky. Město Příbor je jedním z nejstarších měst severovýchodní Moravy. Rozkládá se na obou březích řeky Lubiny. Je lemováno ze tří stran krásnou scenérii předhůří Beskyd s vyhlídkou na Štramberskou trúbu, Hukvaldy a staroslavný Radhošť. Město se může pochlubit bohatou historií. Příbor je nejstarším městem okresu Nový Jičín. První písemná zmínka o obci (jakožto Vriburch) pochází z 12. prosince 1251 v listině markraběte moravského Přemysla. To asi nedokážeme prozkoumat, ale už musíme na další část trasy.
Beskydům na dohled projedeme Novým Jičínem, kde se stočíme na jih lehce lízneme Moravskoslezské Beskydy a zastavíme až ve Valašském Meziříčí na okraji Rožnovské brázdy. Město leží na soutoku řek Rožnovská a Vsetínská Bečva. Svou polohou představuje vstupní bránu do pohoří Moravskoslezské Beskydy. První zmínka o Meziříčí pochází z roku 1297. V sousedství byla založena obec Krásno, roku 1491 povýšená na městečko. V roce 1924 se obce Meziříčí a Krásno spojily ve Valašské Meziříčí. Dominanta města je obnovený zámek Žerotínů, který je dnes sídlem Kulturního zařízení města.
Po tradiční půlhodinové pauze pokračujeme na jih. Před námi se tyčí Hostýnsko-vsetínská hornatina. Elegantně kolem Vsetínské Bečvy a posléze Senice budeme stoupat až do Leskovce, kde je další naše zastávka. Obec Leskovec leží v údolí říčky Senice, asi 6 km jižně od bývalého okresního města Vsetín ve Zlínském kraji. Na západ od obce se rozkládají Vizovické vrchy, východním směrem začíná hřeben Javorníků, ležící v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Obcí prochází silnice a dvoukolejná železniční trať, spojující Moravu se Slovenskem. Oblast má zvlášť příhodné podmínky pro letní i zimní turistiku v klidném prostředí valašských kopců. Vede tady krásná cyklostezka Bevlava a ta nás zavede do Valašské Polanky.
Obec Valašská Polanka je rozložena v údolí říčky Senice, asi 10 km od Vsetína a 30 km od krajského města Zlín. Západní část katastru na levém břehu Senice je na úpatí Vizovických vrchů, pravý břeh je již součástí Javorníků a patří do Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Obcí prochází silnice a železniční trať, spojující Moravu se Slovenskem. Nejvyšším místem v katastru obce je vrch Padělek, vysoký 711 m n.m. První písemná zmínka o obci (Valašská) Polanka je v listině papežské kurie z roku 1361. Valašská Polanka má bohatou historii, ale stejně tak bohatý je její současný společenský, kulturní i sportovní život. Svědčí o tom i ocenění, která obec získala v soutěži Vesnice roku Zlínského kraje : 2009 – Modrá stuha ( II. místo) za společenský život, 2011 – Bílá stuha ( II. místo) za činnost mládeže, 2013 – Diplom za vzorné vedení kroniky, 2016 – Mimořádné ocenění za koncepční plánování obce. Odsud budeme pokračovat opět po cyklostezce Bevlava, po které dojedeme skoro až do další zastávky v Horní Lidči.
Obec Horní Lideč se rozkládá v kotlině na úpatí posledního výběžku Bílých Karpat, na úpatí jihozápadního výběžku Javorníků (od Pulčína) a jižní rozsochy Vizovických vrchů. Severovýchodní část katastru leží na nejjižnějším okraji Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Horní Lideč nabízí turistům a návštěvníkům obce možnost příjemně strávené dovolené a aktivního využití volného času v nově otevřeném Relaxačním a turistickém centru, kde je zároveň i možnost ubytování a stravování v obecní restauraci. K návštěvě zve atraktivní nabídka, kterou je mechanický betlém. Návštěvníkovi přibližuje nejzajímavější historické momenty, události, zvyky, stará původní řemesla tak, jak se v průběhu staletí vyvíjel život v kraji, v česko-slovenském pomezí. Horní Lideč je naši tradiční zastávkou s krásným přijetím a několikrát jsme zde i nocovali. Ale tentokrát budeme pokračovat dál.
Ještě kousek budeme stoupat a pak už budeme přes různé brdky Vizovické vrchoviny, Na chvíli zastavíme v Tichově. Obec Tichov je malou valašskou vesnicí, která leží 5 km severozápadně od Valašských Klobouk. Rozkládá se v údolí kolem Tichovského potoka na jižním okraji Vizovických vrchů v nadmořské výšce 430-495 m. n. m. První písemná zpráva o existenci osady pochází z roku 1422. Obec má také vlastní knihovnu a nachází se zde kaple která spadá pod duchovní správu farnosti Valašské Klobouky a kde se pravidelně dvakrát týdně konají mše svaté. Ke sportovním aktivitám občanům slouží nově zrekonstruovaný sportovní areál na kraji obce, který je tvořen fotbalovým hřištěm, dětským hřištěm a koupalištěm. Chloubou obce je však místní pálenice, jejíž kvalita je vyhlášena nejenom v okolí, ale její služby jsou známy i v zahraničí.
Ale jedeme už dál, budeme stoupat a budeme i trochu klesat do dnešního cíle ve Slopném. Slopné je také už tradiční zastávka a zdejší přijetí jsou nezapomenutelná. Většinou nás vítá velká část místních občanů, vystoupení dětí, velký šek a sílu dodávající atmosféra. Obec Slopné se nachází asi 10 km severovýchodně od Luhačovic na říčce Horní Olšava v kraji Zlínském. Vznik obce je datován do počátku 13. století. Vesnice se původně jmenovala Slopna (či Slopná), název byl odvozen od praslovanského slopъ – „past“ a znamenalo tedy „místo, kde se kladou nebo vyrábějí pasti“. Rod místního jména kolísal mezi ženským a středním, v 15. století se ustálil na středním. Výklad jména vesnice od slopat („chlastat“) je lidový.
My tady dnes naše putování končíme. Máme odjety 2 etapy, ale ještě 7 zbývá, tak hajdy do hajan.
podrobná trasa zde
- Soubor GPX pro navigace stáhnete u každé etapy z odkazu umístěného v mapě vpravo nahoře nebo kliknutím na trasu v mapě.
- Informace o celkovém stoupání a klesání získáte kliknutím na trasu v mapě.
- Změna tras a časů vyhrazena.