4. etapa 2025: Hodonín – Dolní Kounice

Trasa: Hodonín – Lužice – Velké Bílovice – Strachotín – Hustopeče – Opatovice – Dolní Kounice
Délka trasy: 102 km

Pondělí, 2. června 2025, 4. etapa, už to frčí

104 km + 23 km na ubytování, průměr 21,4 km/h, max. 49,7 km/h, nastoupáno 743 m, na startu 95 cyklistů (přibližně), to víte, pondělí, pracovní den

Z Hodonína jsme vyjeli na čas i s panem starostou Střechou a několika jeho kolegyněmi a kolegy do Lužice, co by kamenem dohodil. Přivítal nás starosta Tomáš Klásek a hned si svého hodonínského kolegu vzal na mušku, že to má dobré, když může na kolo, zatímco on se nemůže z obce hnout, zrovna na škole mění střechu, jak jsme všichni mohli vidět. Pak si přátelsky podali ruce a my zamířili do Velkých Bílovic.

          Co vám budu vyprávět, tohle je srdce vinařského kraje, v jehož čele stojí starostka Lenka Grofová. Přivítala nás s místostarostou Radimem Křivánkem a lehkým pohoštěním. Na další cestu se s námi vydal Malý vinař (to je jeho firma) František Mádl, aby za zdejší vinaře nesl prapor. Malý není ani on, ani jeho firma, ba i cyklista je to obstojný, letos má najeto dva a půl tisíce kilometrů. K tomu poznámku – chcete-li se přidat k naší cyklo tour, je třeba mít něco našlapáno. Cyklistika je jako mléko, to a najeté kilometry ničím nenahradíš, jak se v kopcích hned ukáže.

          Ve Strachotíně nás čekala další starostka Jaroslava Mikáčová, s níž se Josef domluvil na spolupráci poté, co před ním ve vedlejší obci zavřeli dveře. Popojel do Strachotína, paní starostce připadla pomoc dětem smysluplná, a už jsme tu brzdili. Znáte to – komu chceme pomůžeme, komu nechcem‘, nemůžeme.

          Hustopeče, třetí starostka, prima jako její kolegyně. Zjevně netřeba genderových nařízení o poměrném zastoupení starostenského křesla. Místní poznají, kdo si zaslouží jejich důvěru. V Hustopečích Hana Potměšilová. Zastavili jsme před Fitness institutem, který už léta pracuje pro charitu, třetím rokem pro Josefovu nadaci, přesněji pro děti po onkologické léčbě. Nebudu unavovat podrobnostmi, to podstatné je, že to spískala instruktorka Pavla Petrásková. A drobnost – s partou zdejších chlapíků s námi pokračoval i Honza Králík, ale úplně jiný, než zapisovatel, odhadem o dvě generace mladší, sakra. Ještě něco z vlastivědy: Za městem je mandlový sad, před válkou tam rostlo 50 tisíc (!) mandloní. Dnes jich jsou dva tisíce, vedle mají krásné arboretum. Sad vlastní město, mandle tam jsou k dispozici Hustopečanům k samosběru. Skvělé!

          Opatovice, další zastávka u rybníka. Jsme tu poprvé, přivítal nás starosta Zdeněk Keclík, zazpívala nám skupinka dětí z mateřinky, to bylo milé. A lehké občerstvení, „to napekla maminka“, pravila dáma, jíž jsem se zeptal.

Zde dovolte lehkou odbočku. Jak je ze zápisů zřejmé, před úřady, na hřištích či v parcích pro nás obvykle připraví pohoštění. Je to na nich, mají s tím starosti, vydání, finance, stojí to čas, o víkendu jejich soukromý, někdy napeče i maminka, jako (nejen) v Opatovicích, zkrátka jsme vděční za jejich ochotu a vstřícnost. A pak vás otráví jeden, který se k pelotonu přidá a včera na jedné ze zastávek si stěžuje, že jsou zase koláčky, proč nejsou řízky. Pravda, výjimka. Na druhou stranu se dnes po třiceti kilometrech odpojil František Mádl, a než se rozloučil, zajímal se, zda na webu najde konto nadace, aby tam…  Rovněž výjimka, no comment.

Finis coronat opus dneška, čili to nejlepší na konec: Dolní Kounice. V čele obce opět dáma Lenka Žikešová. Co jsou Dolní Kounice zač, to si najděte na internetu, či lépe – zajeďte se do tohoto magického místa podívat. Nás tu přivítala country kapela a občerstvení, jemuž vévodily zdejší buchtičky velikosti těch z „člověče nezlob se“, i menší (že my jsme je už vynesly do nebes při jedné z minulých návštěv…?). Jsou přitom plněné tvarohem, mákem, povidly či ořechy. Jak se tvoří, ví bůh, jak jich mohou napéct tolik, že je nejde zmoct, ví čert. Navrhujeme zařadit je do národního kulinářského pokladu.

Ale aby to neskončilo tak zvesela. Z cíle dnešní etapy bylo třeba přejet na ubytování nějakých 23 kilometrů do Vémyslic, už bez Pepy na vysokém kole. To bylo řečí, že se nebude spěchat, jen žádné děsy běsy, že je to nahoru dolů, že…  Kecy! Přes hory doly krpály to byl stíhací závod družstev průměrem přes šestadvacet, zkrátka nerozum. My jsme zkrátka pacienti…

Hezký večer, Honza Králík

Fotogalerie

pondělí 2. 6. 2025

Hodonín leží v Dolnomoravském úvalu a tady budeme startovat na Masarykově náměstí. Kolem myčky Car washing CZ opustíme Hodonín, ale nepojedeme daleko. 

Na Hodonín hned navazuje obec Lužice a zde bude dnešní první zastávka. Obec Lužice leží v úrodné krajině jižní Moravy, obklopena ovocnými sady a úrodnými vinicemi, 4 km jihozápadně od města Hodonína. Katastrální území obce má rozlohu 752 ha, 543 ha zabírá zemědělská půda. K podzemnímu bohatství patří naleziště ropy, zemního plynu a lignitu. Název obce se odvozuje od četných vodních ploch, které se zde v dávných dobách rozlévaly (louže, luže). Nejstarší doložená písemná zmínka o obci je z roku 1250. Obec Lužice spadá do „Podluží“ – jednoho z nejmalebnějších národopisných regionů Slovácka, kraje rozkládajícího se podél řeky Moravy od Zlína až k Břeclavi. Zastavujeme zde celkem pravidelně. 

To už ale pokračujeme vinařskou oblastí do Velkých Bílovic, do města, kde je další dnešní zastávka. Katastr obce Velké Bílovice náleží k území značně bohatému na archeologické nálezy. Kromě paleolitu a časového úseku od mladší doby bronzové po latén je na bílovickém území reprezentován celý pravěký vývoj, počínaje neolitem a konče slovanským obdobím, celým středověkem i nálezy archeologických památek novověkých. Město náleží k mikroregionu Lednicko-valtický areál. První osídlení této lokality je doloženo již z neolitu, první písemná zmínka pochází z roku 1306, na město byly Velké Bílovice povýšeny v roce 2001. Velké Bílovice jsou tradiční vinařskou obcí, což také dokládají vinařské atributy na znaku a vlajce. V současné době jsou se svými více než 780 ha plochy registrovaných vinic vůbec největší vinařskou obcí v České republice. Možná i ochutnáme, ale opravdu jen symbolicky, čeká nás ještě dlouhá cesta. 

Míříme na západ, a blížíme se chráněné krajinné oblasti Pálava. Projedeme po hrázi mezi střední a dolní Novomlýnskou nádrží a už jsme ve Strachotíně. První písemná zmínka o obci Strachotín pochází z roku 1046. Strachotínské hradiště se nacházelo na močálovité rovině kousek od řeky Dyje. V roce 1073 byl Strachotin uveden na listině mezi krajskými městy. Kolem roku 1176 patřil Strachotín ke knížectví znojemskému knížete Konrada III. Strachotín byl v roku 1334 povýšen na městečko. Strachotínem prochází Moravská vinná stezka, je tu velmi dlouhá historie pěstování vína a vinařství se promítá i do znaku obce. S pelotonem jsme zde již před lety jednou zastavili, ale byla to „tajná“ nenahlášená návštěva. Nyní jsme se již ohlásili a na návštěvu se moc těšíme.

Pokračujeme vzhůru na sever. Další zastávkou jsou Hustopeče. To už se celkem noříme do Dyjsko-svrateckého úvalu. Město Hustopeče leží v samém srdci jižní Moravy, blízko Pálavy a Novomlýnských nádrží. Město leží v nadmořské výšce 184 metrů nad mořem a rozprostírá se na asi 2 500 hektarech. Počet obyvatel k 1. lednu 2024 činil 5 987 osob. Celá oblast patří ke klimaticky nejteplejším v České republice, což prospívá pěstování kvalitního vína i k turistické atraktivitě regionu. Hustopeče představují vynikající výchozí bod pro milovníky vína i cykloturisty – vinných sklepů i cyklotras je ve městě a jeho okolí nespočet. Už jsme tu dlouho nebyli, tak se rádi vracíme. 

Další zastávkou jsou Opatovice. Opatovice jsou vesnicí okresu Brno-venkov, ležící v rovině severovýchodně od Židlochovic, po obou stranách silnice z Blučiny do Rajhradu. Východně od obce se zvedá mírná pahorkatina zvaná Měnínská, na západní straně ohraničuje obec potok Dunávka, který se vlévá u Blučiny do Cézavy. Na západ k Rajhradu jsou zbytky lužních lesů. Dunávka zásobuje vodou propojené rybníky, ve kterých lze ještě dnes najít škeble a mnoho druhů ryb. První zmínka o obci pochází již z roku 1048, kdy je její jméno uvedeno v zakládací listině nedalekého rajhradského kláštera. Osadu tehdy daroval Břetislav l. břevnovským opatům (odtud název). Osada pak po dobu 800 let patřila pod duchovní správu opatství, a teprve roku 1848 přešla pod správu světskou. Prohlédneme si místní pamětihodnosti a hajdy dále.

Míříme do cíle dnešní etapy, do Dolních Kounic. Zde nestavíme ani nespíme zdaleka poprvé. Však také místní zřícenina kláštera Rosa Coeli je úplně magickým místem, a to nemluvím vůbec o místních výborných koláčcích. Město Dolní Kounice leží na spojnici měst Ivančice a Pohořelice asi 20 km jihozápadně od moravské metropole Brna, na jižní Moravě. Rozprostírá se v nadmořské výšce 194 metrů. Leží v údolí řeky Jihlavy, rozloženo po obou jejích březích mezi posledními výběžky Bobravské vrchoviny. Dominantou města je vrch sv. Antonína se stejnojmennou kaplí v nadmořské výšce 260 m levém břehu řeky. Na pravém břehu řeky je to pak Šibeničná hora, s výškou 297 metrů a zámecký kopec o výšce 222 metrů s budovou zámku, bývalého hradu. Nejvyšším bodem v katastru města je „Babí hora“ s 351, 8 metry nadmořské výšky, ležící při silnici Dolní Kounice – Hlína severně od města. K 1. lednu 2024 bylo ve městě 2 332 obyvatel. Nebývalá koncentrace památek, ulice rozložené v členitém údolí řeky Jihlavy a romantická zákoutí. Na to vše shlížejí impozantní dominanty města – zámek a kaple sv. Antonína. Obklopeno vinicemi, poskytuje město Dolní Kounice nevšední zážitek turistům, prahnoucím po jedinečné atmosféře. To vše máme možnost si dnes večer prohlédnout, ale nesmíme zapomenout, že zítra nás čeká 5. etapa letoní Cyklotour.

Podrobná mapa zde

• Soubor GPX pro navigace stáhnete u každé etapy z odkazu umístěného v mapě vpravo nahoře nebo kliknutím na trasu v mapě.
• Informace o celkovém stoupání a klesání získáte kliknutím na trasu v mapě.
• Změna tras a časů vyhrazena.