Trasa: Jihlava – Proseč pod Křemešníkem – Nová Cerekev – Pacov – Mladá Vožice – Střezimíř – Tábor
Délka trasy: 118 km
Středa, 4. června 2025, 6. etapa, už to frčí
119 km, průměr 19,2 km/h, max. 50,4 km/h, nastoupáno 1877 m, nejvyšší bod 713 m n.m., kolik bylo na cyklistů, nevíme, my je nespočítali, ale cestou přibývali, bylo jich 81. Dnes to byla kochačka-houpačka, kopců až běda. Až běda!
Z Jihlavy nás vyprovodil primátor Petr Ryška, přišel tak tak, šup šup a už jsme jeli do Proseče pod Křemešníkem. Cestu nám zpestřil Petr (raději nejmenovat), který se na krajnici vyhýbal kravinci, pak ááááááá a už se válel i s kolem v hlubokém příkopu polstrovaném kopřivami. To byl křik, hned plno ochotných rukou, ale zezadu silné volání: „Nech hóóó, nejdřív fotku!!!“ Tu jsme propásli.
Proseč pod Křemešníkem je na kopci, i fotbalové hřiště má horní branku oproti spodní o tři metry výš. Fakt. Dobrá rada pro ty, kdo sem přijedou kopat – zvolte si dolní polovinu. Ti, co hrají shora, vesměs překopávají mičudu nad. Přivítal nás starosta Martin Rod a prozradil, že o masopustu hrají fotbal ženatí proti svobodným, jinak se tu hrát asi nedá.
Novou Cerekev řídí starosta Zdeněk Rajdlík. Detail, který stojí za zmínku – pití podávají v omyvatelných kelímcích, žádný plastový odpad, chytré. Děkujeme za občerstvení a vzhůru do Pacova.
Město se proslavilo motocyklovými závody v roce 1905 a 1906, ale tím nebudeme obtěžovat, jsou na to knížky. Zastavili jsme na hřišti plném dětí a občerstvení, nechyběl stan, abychom se mohli schovat před sluníčkem, děkujeme. Místostarosta Radek Vitovský je současně učitelem na místní škole, u dětí si šplhnul, když je vyzval, aby pomohli s občerstvením. Když už byla zmínka o ekologii – měli tu pytle na tříděný odpad, což je bohužel nepříliš časté, alespoň jak zapisovatel pozoruje. Chyba!
V Mladé Vožici jsme dostali koláčky a pití v moc hezké zvonici, bývalé solnici, kde jsme ocenili chládek. Krása. Senátor profesor Pirk si povídal s emeritním senátorem a současným mladovožickým starostou Jaroslavem Větrovským.
Název příští zastávky je vyslovitelný jen pro našince – Střezimíř. Pan starosta Miloš Jelínek je cyklista a ví, co vysílený jezdec uvítá – děkujeme ze pohoštění, smlsli jsme si. Až sem jsme našlapali víc než půldruhého kilometru převýšení, byla to královská etapa, během níž bylo slyšet nemálo remcání. Když Josef chystal panu starostovi certifikát, pravil, že mu ho předává s lehkostí, ač cesta sem byla těžká, až některé účastníky nasrala (je to česky, a my tu nebudeme nic vytečkovávat, tím spíš, že to bylo oceněno souhlasným potleskem).
V Táboře na nás čekala paní místostarostka Lenka Horejsková a gymnastická skupina třinácti mladých děvčat a mládenců s krátkým akrobatickým programem, všechna čest.
A teď ke včerejší zmínce o pilířích naší tour. Za ta léta se vytvořilo její tvrdé jádro, jehož členové se vídají, scházejí a společně jezdí několikrát do roka, během tour tvrdí muziku, akci léta podporují, když něco hoří, jsou od toho, aby hned přiložili ruku k dílu. Těšíme se, že se všichni sejdeme na tour, což se letos nepovedlo, pár jich tu není, i když se alespoň někteří objevili v cíli některé etapy pozdravit nás. Musíme je zmínit, jistě odpustí, vynecháme-li jejich akademické tituly, stejně nikomu v kopci nepomůžou. Tak tedy ultras (abecedně) Pepo Bergre, Petře Charváte, Jirko Kalábe, Petře Koukale, Martine Kvintusi, Petře Linharte, Pavle Pafko, Romane Poláku, Jirko Spáčile, Zbynďo Vávro, Stando Vilímku, Jirko Vokurko – těšíme se, že se za rok uzdravíte, zmátoříte, pochlapíte, polepšíte, jak kdo. Chybíte nám.
Hezký večer, Honza Králík
P. S.
Tak dobrá, když tolik prosíte: V tom příkopu se válel Petr Unzeitig. Sorry Petře.
Fotogalerie
středa 4. 6. 2025
Ráno startujeme z Masarykova náměstí v Jihlavě do 6. etapy. Míříme opět na západ a zdoláváme kopce Českomoravské vrchoviny.
První zastávka bude v Proseči pod Křemešníkem. Proseč pod Křemešníkem je obec v okrese Pelhřimov. Žije zde 89 obyvatel. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1379. Po načerpání sil vyrazíme dále.
Druhou zastávkou je městys Nová Cerekev . První písemná zmínka o obci pochází z roku 1330, některé zdroje však uvádí, že založení Nové Cerekve spadá už do 13. století. Obec odvozuje své jméno Cerekev od slova „cierkev“, jež náleželo dřevěným kostelům. Dnešní kostel, zasvěcený Tomáši Becketovi, nechala zřejmě postavit ovdovělá hraběnka Antonie Terezie ve druhé polovině 18. století. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse. Historicky se městyse (městečka) odlišovaly od vsí právem pořádání výročních a dobytčích trhů. Šlo tedy o titul prestižní. Od 14. století uděloval statut městyse panovník, po vzniku Československé republiky to byla ministerská rada na žádost obce a od 1. července 2006 poslanecká sněmovna. Městys Nová Cerekev se rozkládá v mírné kotlince Českomoravské vrchoviny, rozložena nad údolím Novocerekvického potoka. Cerekvickou kotlinku, obklopenou jehličnatými lesy, vroubí mírná návrší, dosahující nadmořské výšky okolo 600 m.n.m. My zde jsme poprvé, tak jsme na všechno zvědaví.
Jedeme po Křemešnické vrchovině a směřujeme do naší další letošní nové zastávky, do malebného Pacova. Nejstarší písemné zmínky o Pacově pochází z počátku 14. století, hmotné doklady jsou však ještě mnohem starší. 15. a 16. století bylo obdobím prvního rozkvětu – Pacov totiž obdržel první městská privilegia. Ale k novějším dějinám. V roce 1906 byla v Pacově vybudována trať, na které se dodnes pořádají každoroční veterán rallye motocyklů pod názvem „Pacovský okruh“. Na nedalekém hradě Kámen lze navštívit expozici motocyklů od veteránů až po soudobé stroje. V Pacově žije přibližně 4 700 obyvatel. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou. Při jihovýchodním okraji města protéká Kejtovský potok, který je pravostranným přítokem řeky Trnavy. Pacovem prochází 15. poledník východní délky, který je nultým poledníkem pásma středoevropského času. V Pacově se pořádá mnoho kulturních a sportovních akcí, z nichž některé se staly tradicí. Pacovský motokros, fotbalové, tenisové a volejbalové turnaje, atletické závody, vícežánrový hudební festival pacovský poledník, Den regionů, Kozimberské posvícení a mnohé další dokládají, že v Pacově má sport a kultura silné zázemí. Za návštěvu stojí také Městské muzeum Antonína Sovy, které bylo založeno jako historické muzeum v roce 1908. Ostatně není nic snadnějšího, než se přesvědčit na vlastní oči. Město je vstřícné ke všem svým návštěvníkům. My budeme zastávku jen 30 minut, ale alespoň bude důvod se vrátit na podrobnější prohlídku. Nyní již musíme pokračovat dál.
Přibližujeme se Vlašimské pahorkatině a další kopce nás přivedou do Mladé Vožice. Město Mladá Vožice se nachází na severovýchodním okraji Jihočeského kraje v okrese Tábor v nadmořské výšce 453 m n. m. Dle dochovaných pramenů jsou první zmínky o místě, kde je dnes Mladá Vožice, již z let 711 – 796. V té době se zde začali usazovat první obyvatelé, kteří posléze přešli do tzv. majetku „královského zboží“, které dále odkoupil majitel. Takto to alespoň uvádí kronikář a historik Bohuslav Balbín. Konkrétní vznik Mladé Vožice se pravděpodobně vztahuje až do roku 845, do období vlády knížete Spytihněva. Městem protéká Novoveský potok a řeka Blanice. Žije zde přibližně 2 700 obyvatel. Také zde budeme mít premiéru. Ale už jedeme dál.
Další zastávkou je obec Střezimíř, i zde zastavíme s pelotonem poprvé. Obec Střezimíř má rozlohu 820 ha v členitém terénu s nejvyšším vrchem Větrov 638 m.n.m., k 1.1.2019 zde trvale žilo 315 obyvatel. Obec je rozdělena na místní části – Střezimíř, Nová Střezimíř, Bonkovice, Černotice, Dolní a Horní Dobřejov. První písemná zpráva o obci je z roku 1219, tedy z doby vlády Přemysla Otakara I., kdy obec držel Předslav (Předislav, Přech) ze Střezimíře. Dle pověsti Střezimíř dostala jméno od zakladatele Střezimíra asi v 11. století. Její jméno naznačuje, proč byla založena: střežiti mír. Z kulturních památek je nejvýznamnější farní kostel sv. Havla. Je to stavba gotického slohu. Nejzajímavější je presbytář, který má zvláště vyvinutou klenbu s hojným, rozvětveným žebrovím. Osvětlují jej tři gotická okna, z nichž byly nepochopením vysekány krásné kružby. Tato část kostela je původní. Loď je až pozdější přístavek. Další památkou obce je zámek. Je to jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s pseudorokokovou fasádou. Asi nestihneme během zastávky prohlédnout všechno a tak bude důvod k další návštěvě.
Stáčíme se na jih a míříme do cíle dnešní etapy, do Tábora. Město Tábor je druhým největším městem Jihočeského kraje se svými více než 33 tisíci obyvateli. Je významným dopravním, hospodářským a kulturním centrem velkého regionu. Jeho zrod je spjat se jménem Jana Husa, reformátora katolické církve. Husovi stoupenci, vedeni hejtmanem Janem Žižkou, založili Tábor roku 1420 jako mocenské centrum husitství. Myšlenka samostatné táborské republiky s sebou nesla celou řadu bouřlivých událostí a vliv jejich aktérů poznamenal evropský dějinný prostor. Historické jádro města, s dokonale zachovalou sítí křivolakých uliček v gotickém duchu, je památkovou rezervací. Tábor je významnou silniční a železniční křižovatkou i regionálním centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí. Je zde také největší zoologická zahrada v Jihočeském kraji a unikátní Divadlo Oskara Nedbala (D/O/N) se dvěma hledišti obrácenými z různých stran k jednomu jevišti. Tábor je jediné nekrajské město v Česku, ve kterém kromě okresního soudu sídlí také pobočka krajského soudu.
Ve stínu těchto historických domů zde dnes přespíme a budeme se chystat na 7. etapu, která zítra povede do Hořovic.
Podrobná mapa zde
- Soubor GPX pro navigace stáhnete u každé etapy z odkazu umístěného v mapě vpravo nahoře nebo kliknutím na trasu v mapě.
- Informace o celkovém stoupání a klesání získáte kliknutím na trasu v mapě.
- Změna tras a časů vyhrazena.