31. den cesty na Island
Pondělí 25. 8. 2025
Ráno to vypadalo, že vůbec nevyjedeme a bude pyžamový den. Pršelo. Kolem 8. hodiny se počasí trochu umoudřilo. Udělal jsem snídani, mezitím 2x zmokl, ale Ivan se hrdinně chystal na kolo. Když vyrazil, mrholilo a řekli jsme si, že uvidíme, jak to půjde. Různě přestávalo a začínalo pršet. Ivan jel. Cestou ani nebylo, co fotit, byla mlha. Občas nějaký vodopád, skaliska. Minuli jsme Djúpivogur a přijeli jsme na křižovatku. Obě cesty vedly do Egilsstadiru – rovně, polní cestou 65 km. Kratší, ale o to horší cesta. Vpravo 131 km okružní silnice č.1.
Dvě varianty, o kterých jsme věděli předem – 65 km po polní cestě, tedy pro Ivana pěšky, nebo 2x tak daleko, ale na kole. My jsme si vybrali už dopředu tu druhou. Asi dobře. Po ujetých 70 km Ivan řekl, abych začal hledat nocoviště, že ještě 15 – 20 km dá. Měl zapnutého autopilota a jel. Už jsem měl připravené varianty včera. Parkoviště u majáku, romantika. Bylo to to nejvzdálenější, o kterém jsem ani nepřemýšlel. Nemožné se stalo pravdou. Nakonec z toho bylo na kole 93 km. Do cíle zbývá rovná stovka. Děkujeme za podporu, kterou Ivanovi posíláte. Dneska to bylo „na morál“.
A něco z místního tisku https://www.mbl.is/…/25/veltipeturinn_nalgast_lokamarkid/
32. den cesty na Island
Úterý 26. 8. 2025
Večer jsme četli, jak se na Island valí ex-hurikán Erin, ale nebylo to nijak zásadní. Na déšť už jsme brzy ráno zvyklí, tak nás moc nepřekvapil. Po snídani šel Ivan do pedálů, přečetl jsem mu pár vašich vzkazů a bylo jasné, že zítra už na kolo nesedne, jak ho to nakoplo. Byla mlha, pršelo a jak jsme kopírovali pobřeží, tak vítr střídavě pomáhal a škodil.
Před tunelem před Reydarfjördurem se Ivan převlékl do suchého, projeli jsme autem tunelem a jelo se do finále. Poslední stoupání ale bylo brutální – ne, že by bylo nějak prudké, ale pršelo a mlha, kdy bylo vidět na pár metrů. Měl jsem docela strach, aby ho někdo nesestřelil. Nahoře už na nás čekali novináři z místní televize a novin. U cedule Egilsstadir jsme si ani neuvědomili, že je konec. Vše propuklo až u kostela, kde jsme si to vychutnali bez médií.
Hotovo, šmitec. Večer za námi přijel ještě Gunnar, který s námi dělal rozhovor do místních novin. Dnes Ivan na kole 95 km (bez tunelu, kdy jsme jeli autem) a prý to byla nejtěžší etapa z jeho cest. Celkem 3.157 km. Zítra ho vystřídám na kole já.
Jsme v cíli. Děkujeme za podporu a vzkazy.
33. den cesty na Island
Středa 27. 8. 2025
Poslední zpravodajství. Ráno byla pohoda, Ivan nikam nemusel, byli jsme v kempu, nepršelo. Prostě I-DE-ÁL.
Byli jsme u největšího jezera na Islandu, Lagarfljót. 52 km2 a vyměnili jsme si role – já šel na kolo a Ivan na trenéra. Předtím jsme si dojeli k vodopádu Hengifoss, 128 m vysoký, šlo se k němu od jezera asi 2 km. Cestou byl krásný kaňon s několika menšími vodopády. Byla to hezká tečka za naším putováním. Dole jsem sedl na kolo a jel zpět do Egilsstadiru. Vpravo jezero, vlevo skály, koně, vodopády. Nádhera. 35 km kochačky na kole není nic, ale hezky jsem se protáhl. Ve městě jsme se ještě sešli s Aronem, abychom mu poděkovali za pomoc s píchlou pneu v Höfnu. Pak jen nakoupit a přejet do Seydisfjorduru, do přístavu. V 8.30 máme být připraveni k nalodění.
Tohle je poslední zpráva z Ivanovy cesty na Island. Šéva začal, já jsem pokračoval. Snad to nebylo úplně mimo mísu. Psali jsme to, jak nám zobák narost‘.
Ještě jednou díky za podporu pro Ivana. Moc to pomáhalo, hlavně na konci. Mějte se krásně. Cyklistům přeji mnoho ve zdraví najetých km, všem pak pevné zdraví a hodně radosti v životě. My jsme si to s Ivanem užili, i když někdy musel adrenalin pomoci. Ahoj.
