8. etapa 2024: Třebíč - Znojmo

čtvrtek 6.6.2024 

Po večerní prohlídce památek zapsaných v UNESCO vyrazíme v 8 hodin z Třebíče a směřujeme nejprve na východ. Po necelých 5 km se stočíme na sever, šlápneme trochu do kopce a zamíříme k dnešní první zastávce v Budišově. Budišov je městys ležící severovýchodně od města Třebíče. Nadmořská výška obce je 480 metrů. Žije zde přibližně 1 200 obyvatel. První zmínky o Budišově pochází z roku 1194. Obec se dělí na dvě části, vlastní Budišov a vesnici Mihoukovice. Dále jsou součástí osady Kundelov a Rejdůveň a samoty Věterák a Holeje. Je to naše první zastávka v tomto městysu, a tak snad si stihneme alespoň zběžně prohlédnout místní kostel, zámek, sochy i ostatní památky. Stihli jsme se i občerstvit a pokračujeme dál. Pokračujeme na jih a přibližujeme se Dalešické vodní nádrži. Mineme letiště v Náměšti nad Oslavou, snad nás neohrozí žádný místní vrtulník. Přejíždíme hráz vodní nádrže Dalešice s přečerpávací vodní elektrárnou, ležící na řece Jihlavě. Trochu do kopečka a jsme u jaderné elektrárny Dukovany. Naše každoroční tradiční zastávka. Už se těšíme na krásný šek od Nadace ČEZ i koláčky a limonádu od majitele penzionu Mohelenský Dvůr. Podíváme se do informačního centra elektrárny, co zde mají nového a už pádíme na jih z kopce do nedalekých Rouchovan. Další tradiční zastávka. Sem se všichni v pelotonu vždy těší na vyhlášené řízky. V době, kdy naše celá vlast byl jeden prales, vzniká pravděpodobně v místě dnešních Rouchovan vymýcením lesa osada podkovovité podoby. Nejstarší historické doklady z roku 1243 dokazují, že Rouchovany byly statkem zeměpanským. Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Rúchované – "lidé z Rúchova nebo Rúchovic". Jednalo se tedy o přesídlence z jiné osady toho jména. Žije zde přibližně 1 200 obyvatel. Obcí protéká řeka Rouchovanka. V blízkém okolí se nachází archeologická lokalita Mstěnice nebo hrady Rabštejn, Templštejn, Holoubek. Ale to už pokračujeme s plnými břichy dále. Směřujeme opět na východ. Jsme na Jevišovické pahorkatině a další zastávkou je Moravský Krumlov. Poloha města a krajina jeho nejbližšího okolí patří díky vhodným přírodním podmínkám ke starým sídelním oblastem, které přilákaly své první obyvatele již ve starší době kamenné a které jsou víceméně trvale osídleny od mladší doby kamenné. Historické jádro města bylo postaveno na nádherné prohnuté ostruze hlubokého zaklesnutého meandru řeky Rokytné. Řeka proráží údolím Rokytenskou pahorkatinu, která odděluje Moravskokrumlovskou a Ivančickou kotlinu. Ale díky čemu je známý Moravký Krumlov? Přeci Slovanskou epopejí Alfonse Muchy. Zásluhou občanů Moravského Krumlova byla v 50. letech 20. století do krumlovského zámku převezena monumentální obrazová plátna Alfonse Muchy Slovanská epopej a z prostředků města postupně restaurována. Město Moravský Krumlov se tímto krokem stalo vlastně zachráncem jedné ze světových perel malířského umění a nebýt tohoto počinu, s velkou pravděpodobností by Slovanskou epopej nemohly obdivovat tisíce návštěvníků z naší země a mnoha koutů světa. Část obrazů byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1963 a od roku 1968 byl v Rytířském sále a zámecké kapli vystavován celý cyklus dvaceti obrazů. Město Moravský Krumlov zajistilo v roce 2020 rozsáhlou rekonstrukci výstavních prostorů ve východním křídle zámku k vytvoření podmínek pro opětovné umístění Slovanské epopeje. Desetileté úsilí města o návrat Muchova obrazového cyklu se podařilo a od 30. července 2021 si mohou návštěvníci výstavu všech dvaceti pláten v opravených prostorách opět prohlédnout. Osud města Moravského Krumlova je spjat s osudy hradu, později zámku a jeho vlastníky. V průběhu staletí byly doby, kdy město zažívalo rozkvět jako sídlo dědičného maršálka českého království, ale byly i doby, kdy stálo na pokraji zkázy a obyvatelé prožívali ve svém městě temná léta. Stav moravskokrumlovského zámku odráží jeho pohnuté osudy. Po roce 1945 zde sídlily úřady, armáda, a nakonec odborné učiliště. Ani 90. léta 20. století nepřinesla změnu k lepšímu a na rozsáhlou a nutnou obnovu kdysi tak nádherný renesanční zámek stále čeká. Epopej si rozhodně prohlédnout nestihneme, ale alespoň bude důvod se vrátit. To už ale sedíme v sedlech a směřujeme na jih a pak jihozápad. Vítá nás Dyjsko-svratecký úval a také obec Hostěradice. Jedná se o naší první zastávku v této obci, a tak jsme zvědaví, co nás zde čeká. Obec Hostěradice se nachází v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji 50 km jižně od Brna. Skládá se ze tří menších částí – Hostěradic, Míšovic a Chlupic. Rozloha obce je 27,45 km², počet obyvatel k 1.1.2021 je 1603. Přímo v katastrálním území Hostěradice se nachází dva zatopené lomy, z nichž větší východní je soukromým pozemkem a od r. 2020 je veřejnosti uzavřen. Je využíván především klubem potápěčů. Poloha Hostěradic je dána rozhraním mezi Českomoravskou vrchovinou a Karpatskou soustavou, rozhraním zvaným Miroslavská hrásť. Pod Miroslavskou hrástí, v nížině zvané Boskovická brázda, leží Míšovice ve výšce 219 m n. m., Hostěradice ve výšce 212 m n. m. a Chlupice ve výšce 217 m n. m. Potok Skalička, protékající od západu okolo Chlupic, přijímá pod Hostěradicemi Míšovický potok pramenící za Míšovicemi a protékající celou obcí. Nejstarší doložené osídlení oblasti Hostěradic je asi z 6. tisíciletí až 4800 př.n.l. Z této doby se našly v polní trati "Teichmuhlen" - dnešní polní tratě Rybník a U kravína kamenné nástroje kultury s lineární keramikou. Následně se našly také doklady o pobytu lidí kultury s moravskou malovanou keramikou asi 4800 - 4000 př.n.l. tzn. mladší a pozdní doba kamenná. V obci se pořádá jednou za rok pouť, masopustní oslavy, pálení čarodějnic, rozsvícení vánočního stromu a jiné. Ke sportovnímu vyžití v obci slouží fotbalové hřiště, dětské hřiště a školní tělocvična. My zde máme dnešní poslední zastávku a tak nabereme další síly a směřujeme do dnešní cílové destinace, do Znojma. Ve Znojmě nebudeme zdaleka poprvé. Jednou zde i celá Cyklotour končila. Znojmo je známé nejen svým krásným historickým centrem, památkami nebo krásným panoramatem, tyčícím se nad řekou Dyjí, ale také díky svým vínům a umu zdejších vinařů. Ne nadarmo se tak Znojmu přezdívá „město s přívlastkem“. Znojemská vinařská podoblast je jednou ze čtyř podoblastí vinařské oblasti Morava. Zahrnuje celkem 3 530 hektarů vinic a 91 vinařských obcí. Znojemská podoblast je vyhlášená především bílými aromatickými víny. Skvělá vína dávají odrůdy Sauvignon, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, výborná jsou také Rulandské bílé, šedé i modré a Pálava. Ze všech velkých měst na Moravě má starobylé město Znojmo zřejmě nejpůsobivější panorama. Jeho zasazení do okolní krajiny je vskutku jedinečné. U Znojma řeka Dyje opouští hluboký kaňon mezi posledními výběžky Českomoravské vysočiny (Národní park Podyjí) a vtéká do rovinatých plání Dyjsko-svrateckého úvalu. Členitost terénu utvářela dnešní tvář Znojma. Dnes se Znojmo opět snaží navázat na pozitiva svého někdejšího vývoje. Je centrem širokého spádového regionu v rozpětí sedmdesáti kilometrů. Sídlí zde správní úřady, soukromá vysoká škola, četné střední školy a učiliště a okresní soud. Znojmo je také městem kultury: každoročně se zde pořádá několik festivalů jako například červencový Znojemský hudební festival či zářijové Znojemské historické vinobraní; v celoročním provozu je také Městské divadlo a Jihomoravské muzeum. Určitě si užijeme výhledy z místních hradeb a pak už hajdy do hajan a nabrat síly na zítřejší předposlední letošní etapu.

Tak neváhejte připojte se a pomáhejte s námi dětem.