9. etapa 2024: Znojmo - Hodonín

pátek 7.6.2024 

Předposlední letošní etapa startuje v Znojmě a dnes projedeme Dyjsko-svratecký úval, část CHKO Pálava a cíl bude v Dolnomoravském úvalu. Ale to nás ještě čeká více jak 120 km v sedlech našich kol. Ze Znojma budeme kopírovat řeku Dyji až Hevlínu a pak se vydáme na sever do Hrušovan nad Jevišovkou. Hrušovany nad Jevišovkou jsou malé město v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji, 26 km východně od Znojma, 5 km od hranic s Rakouskem, na řece Jevišovce nedaleko jejího ústí do Dyje. Žije zde přibližně 3 400 obyvatel. Je to jedno z regionálních středisek Dyjsko-svrateckého úvalu. Jméno vychází ze starého obyvatelského pojmenování hrušověné ("lidé z hrušového (místa)" nebo "lidé přišlí z Hrušové"). Německé jméno Grusbach (v nejstarších dokladech Gruspan) vzniklo jeho hláskovou úpravou s přikloněním konce slova k Bach ("potok"). Nejstarší doklady o existenci obyvatelstva na tomto území pochází z paleolitu. Kolem roku 60 n. l., po odchodu Keltů, se zde usadily germánské kmeny. V letech 1938–1945 byly Hrušovany, etnicky převážně německé, připojeny k nacistické Třetí řiši jako součást župy Dolní Podunají. Po druhé světové válce byli původní obyvatelé města vysídleni. V roce 1970 byl na nedalekém návrší postaven, polskými odborníky, jeden z největších a nejmodernějších cukrovarů v republice, v Hrušovanech v pořadí již třetí. Kapacita se oproti předchozímu cukrovaru zdvojnásobila a tradice cukrovarnictví v Hrušovanech nad Jevišovkou zde zůstala podnes. I ve druhé polovině 20. století zůstaly Hrušovany n. J. přirozeným centrem této části jihomoravského příhraničí. Významné oživení i výrazný podnikatelský rozmach spojený se vznikem velkého množství živností, provozů a služeb, k němuž došlo po roce 1989, bylo korunováno 1. února. 1996, kdy byly Hrušovany nad Jevišovkou jmenovány městem. Těšíme se na naší první zastávku v tomto městě a snad si stihneme prohlédnout alespoň pozdně barokní farní kostel sv. Štěpána. Ale už musíme dál, čekají nás další kilometry mezi vinicemi a za chvilku jsme v Mikulově. První písemná zpráva o Mikulovu je datována k roku 1173. Už v roce 1414 čítal Mikulov asi 2500 obyvatel. Město v té době tvořilo relativně malé jádro obehnané hradbami a rozsáhlá předměstí. Požáry v letech 1536 a 1561 ve vnitřním městě téměř zcela zničily gotickou zástavbu města. Památková rezervace je situována v historickém jádru města Mikulov. Chrání vysoce hodnotný urbanistický útvar, který dokládá specifický vývoj poddanského města uchovávající odkaz architektonické a umělecké tvorby už od 13. století. Tento vývoj vykrystalizoval v hlavních komponentech barokního města a byl následně dotvořen v dalších vývojových etapách. Mikulov je znám ale také díky vínu. Na Mikulovsku se daří především bílým odrůdám vín – ty totiž zabírají 80% zdejších vinic. Vyšší obsah vápníku v půdách velmi teplých viničních tratí dodává bílým vínům zvláštní typ mohutné, ale jasně vyhraněné minerálnosti. My s vínem počkáme až do cíle dnešní etapy, občerstvíme se nealkem a budeme spěchat podél letohrádku Portz do dalšího města vínu zaslíbenému, do Valtic. Jak se píše na webových stránkách města Valtice – Hlavní město vína. Valtice jsou malé vinařské město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 9 km západně od Břeclavi, u hranic s Rakouskem. Má katastrální výměru 4 785 hektarů a žije zde přibližně 3 500 obyvatel. Historické jádro města je chráněno jako městská památková zóna. Okolní Lednicko-valtický areál je krajinnou památkovou zónou. Valtický zámek byl až do roku 1945 sídlem knížecího rodu Lichtenštejnů. Valtice se nachází v Mikulovské vinařské podoblasti a patří mezi nejnavštěvovanější vinařská města v ČR. Je zde mnoho vinařských podniků i rodinných vinařů. Veřejná degustační expozice vín oceněných titulem Salon Vín České republiky je umístěna ve sklepních prostorách zdejšího zámku. Původní osadníci Valtic si zvolili tento kdysi ne právě nejzdravější kout moravské země hlavně kvůli bezpečí, které jim poskytovaly zdejší močály a blízká Pálava. Dobře udělali! Kdoví, jak a zda by jinak tento oblíbený turistický cíl všech milovníků památek a skvělého vína vůbec vznikl. První písemné historické zprávy o Valticích máme, když přešly z držby pasovských biskupů do moci rodu ze Seefeldů. Ti vybudovali mohutný pomezní hrad s podhradím, které se stalo městem zřejmě v letech 1192–1227. Dominantou Valtic je zámek, jedna z nejrozsáhlejších světských barokních staveb na Moravě a v minulosti honosné sídlo rakouských i moravských pánů z Lichtenštejnu. Byl také místem, kde se velmi dařilo umění. Zámecké divadlo ve své době co do významu dokonce soupeřilo s vídeňskou scénou. Zámek si určitě prohlédnout nestihneme a už spěcháme dále. Lednicko Valtický světoznámý areál jen lehce mineme a už se blížíme do Břeclavi. Přejedeme řeku Dyji a už jsme zde. Břeclav je město ve stejnojmenném okrese v Jihomoravském kraji na řece Dyji, asi 50 km jihovýchodně od Brna, na hranici s Rakouskem a poblíž hranice se Slovenskem. Žije zde přibližně 25 tisíc obyvatel. Břeclav se nachází na řece Dyji v oblasti soutoku se Včelínkem, v Dolnomoravském úvalu, v rovině o nadmořské výšce okolo 160 metrů. Směrem na západ terén mírně stoupá (Valtická pahorkatina), nejvýše v jihozápadním cípu katastru (212 m). Nejnižší místo je na výtoku Dyje na jižním okraji, asi 150 m n. m. Značnou část území města pokrývá les, ve střední části lužní, na západě smíšený (Boří les). Na sever území zasahuje přírodní park Niva Dyje, na jihovýchod obora Soutok. Na území se nachází přírodní rezervace Františkův rybník a částečně NPR Lednické rybníky. Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. na vyvýšenině uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad pojmenovaný po něm (odtud se zkomolením vyvinulo jméno Břeclav), který byl poté po nějaký čas jedním ze správních center Moravy. Mezníkem v rozvoji Břeclavi bylo zavedení železnice (konkrétně Severní dráhy císaře Ferdinanda) – první parní vlak sem přijel 6. června 1839 jako na vůbec první místo v českých zemích – a následný vznik prvního železničního uzlu v celé habsburské říši. My ale nepojedeme vlakem, ale budeme pokračovat na kole Dolnomoravským úvalem. Poslední dnešní zastávkou je Lužice. Je to vlastně již naše tradiční zastávka. Obec Lužice leží v úrodné krajině jižní Moravy, obklopena višňovými, broskvovými a jabloňovými sady a úrodnými vinicemi, 4 km jihozápadně od města Hodonína. Katastrální území obce má rozlohu 752 ha, 543 ha zabírá zemědělská půda. K podzemnímu bohatství patří naleziště ropy, zemního plynu a lignitu. Název obce se odvozuje od četných vodních ploch, které se zde v dávných dobách rozlévaly (louže, luže). Dominantou obce je kostel. Byl dostavěn v roce 1874 a je zasvěcen velkomoravským věrozvěstům Cyrilu a Metoději. Nejstarší doložená písemná zmínka o obci je z roku 1250. Obec Lužice spadá do "Podluží" - jednoho z nejmalebnějších národopisných regionů Slovácka, kraje rozkládajícího se podél řeky Moravy od Zlína až k Břeclavi. Právě Podluží, nejjižnější ze slováckých regionů, ležící mezi Hodonínem, Břeclaví a Mikulovem, je znám svou věrností tradicím, přijatých od předků a neustále rozvíjených. Zpěv, tanec a pestré kroje mají stále dost místa v životě mnoha zdejších lidí tohoto regionu. Cíl dnešní etapy je odsud již na dohled, a tak se vydáváme na posledních 5 km do Hodonína. Při průjezdu města nemůžeme tradičně minout automyčku CAR WASHING CZ, kterou provozuje dobrá duše našeho pelotonu a řidič čelního doprovodného vozidla, Artur Šraml. A už jsme v Hodoníně, cíli předposlední letošní etapy. Hodonín leží na řece Moravě 60 km jihovýchodně od Brna při hranici Moravy se Slovenskem. Žije zde přibližně 24 tisíc obyvatel. Narodil se zde 1. československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Hradisko založené pravděpodobně Břetislavem I. v 11. století. Hrad obnovila a založila při něm město královna Konstancie v roce 1228. Katastru Hodonína se k 25. červenci 1997 dotkla úprava státní hranice se Slovenskem. Ve městě se nacházel cukrovar nejmodernější v Evropě, ten byl nakonec zrušen a na jeho místě stojí obchodní centrum Cukrovar. Jako vzpomínka na cukrovarnickou etapu Hodonína zůstalo mezi obchody původní silo cukrovaru. K Cukrovaru přiléhající budova novobarokní Redlichovy vily z roku 1881 náležela k jedněm z prvních budov postavených v tomto architektonickém slohu vůbec. Vilu s oblibou navštěvoval skladatel Gustav Mahler a mnoho dalších významných osob své doby. Byla stržena v roce 2005. Dne 24. června 2021 severozápadní a severní částí města prošlo tornádo s extrémní bouří, postihlo především městské části Pánov a Bažantnice. Poškozeno bylo 100 domů, z toho k demolici jich bylo určeno 10. Bouře odnesla střechu sportovní haly, poškodila zdejší zoologickou zahradu a způsobila další škody. Ty jsou však již opraveny, a tak bude večer co ve městě prohlížet. Zítra nás čeká poslední letošní etapa a tak bude dobré načerpat i dostatek sil do této etapy.

Tak nezaváhejte, využijte příležitost a připojte se do pelotonu a pomáhejte s námi dětem.