2. etapa Brandýs nad Labem–TrutnovPátek, 30. května, prý 135 km, prý 1490 m převýšení, prý průměr 20,1 km/h.
Zapisovatel to nemůže potvrdit, protože dostal nový computer, který sice všechno registruje, ale našinec, zvyklý zacházet se šroubovákem a kombinačkami, nepřišel na způsob, jak informace vydolovat. Údaje proto berte s rezervou.
Opustili jsme Sport centrum, které třeba zachovat jako skanzen časů dávno minulých, kde na pokoji není ani mýdlo, ručník jak pro novorozence, ucpané odpady a skříně s vyvrácenými dveřmi. Milá reminiscence. Na cestu nás vyprovodil pan místostarosta Pavel Veselý do Lysé nad Labem, známou svým výstavištěm, dostihovým závodištěm a momentální oslavou 10. ročníku veselice, na niž přijeli i spřátelení Moravané, což vysvětluje lehce zastřený hlas milého starosty Karla Marka.
Cesta do Dětenic po hezkém asfaltu monotónním lesem nás upoutala naskládanými kládami měkkého i tvrdého dříví, nachystanými k odvozu, ovšem evidentně před několika lety, zkrátka to tam roky hnije. To se zdejší správce lesa nevycajchnoval. Zato se vycajchnoval pan starosta Dětenic Radomír Vališka. Byli jsme tu poprvé, ale jako staří známí. V Dětenicích působil otec skladatele J. B. Foerstra, který sem pravidelně jezdil a tvořil, zdejší mu kdysi uspořádali oslavu jeho 90. narozenin. Obec si moudře vede, má kanalizaci i vlastní vodovod ze dvou vrtů, chytře nic neprodali velkododavatelům, takže platí za kubík vody 53 korun, na rozdíl od sousední obce, která vodovod „chytře“ prodala, takže tam stojí kubík vody dvě stě čtyřicet.
A teď něco výjimečného. Na návsi seděla laskavá dáma, již vyzpovídala Marcela Žatecká, členka pelotonu, která vloni přijela na start se sedmdesáti tisíci od sponzorů. Letos… ale o tom třeba jindy. Tady s onou dámou natočila krátký rozhovor o životě, k němuž má člověk v takřka sto letech co říct. Až to bude na webu, dáme vědět, kde. I takové věci se zapisovatel dozví, dá-li se s domorodci do řeči. Děkujeme a míříme do Jičína.
Vítá nás tu starosta Jan Malý a pár desítek místních občanů. Pokud si někdo z pelotonu myslel, že přišli kvůli nám, vyvedla ho z omylu děvčata zdejší základní umělecké školy svým vystoupením, na něž se přišli podívat jejich rodiče a prarodiče. Buďme objektivní – pohled na s chutí zpívající děvčata byl lepší než na osmdesát schvácených cyklistů.
Další zastavení nás čekalo v Nové Pace, kam nás doprovodil kus cesty místostarosta pan Milan Pospíšil a uvítal před a v místní střední škole, kde čtyřicet let učil matematiku a tělocvik, teď už je dvanáctý rok na radnici. Zapisovatel se osmělil zeptat se pana Pospíšila, který že je ročník. Příští rok začne osmdesátkou. Klobouček, pane místostarosto.
Na řadě je Hostinné, místostarosta Petr Bartoš a radní Aleš Pírek a úžasná radnice z roku 1525 se dvěma obry – pekařem a řezníkem (pět metrů o hlavy k patě) z roku 1641, dvěma ochránci města. První srpnový víkend tu budou slavit 360. ročník porcinkule, nenechte si ujít, vrcholí tím, že pekař i řezník se mohou po roce konečně vyčurat. Fakt. Pro info – výstup na věž radnice činí 72 schodů.
Do cíle etapy v Trutnově nás na kole doprovodil místostarosta Tomáš Hendrych. Z Hostinného to jsou tři vévéčka, tedy tři Vlčákovy vlnky, opravdu krpály, z nichž ten druhý je čistokrevný lomeňák, opravdu střecha. „Keď to nie je dvojciferné stúpanie, nie je to kopec,“ hodnotil to Janík, jeden z party čtyř Slováků z nejvýchodnější části našich bratro-sousedů, kteří s námi jezdí každoročně. Janík, Jaro, Miro a Paľo jsou skvělí, děkujeme, chalani.
P. S. Zapisovatel se omlouvá za pozdní dodání textu. Jednak jsme přijeli pozdě, jednak bylo třeba zavodnit organismus dvěma plzněmi, vyprat dres, vydesinfikovat tračník meruňkovicí vypálenou a ordinovanou lékařem. To se už příště nestane (ten pozdní příjezd). Hezký večer, zapisovatel Jan Králík
