5. den: úterý, 2. června, Zábřeh – Hradec nad Moravicí 120 km, převýšení 1512 m (bez vjezdu k hotelu!) Ø 19 km/h
Zábřeh nás probudil sluníčkem a nadějnou předpovědí. To se to vyráží do světa zvesela. Možná, že takhle svítilo, když se zdejší rodák Jan Eskymo Welzl (1868–1948) vydal pěšmo napříč Sibiří až k Eskymákům. Znáte jeho vyprávění sepsané pány Valentou a Golombkem? Skvělé. Tady si Welzla připomínají v každé hospodě, protože čepují stejnojmenné pivo. Tomu se říká pomník! Kdepak žula.
První zastávka v Šumperku, kde nás před vlastivědným muzeem přivítal pan starosta Mirek Adámek. Možná, že jsme minuli i nějaký zdejší pomník, kolem něhož chodí místní i turisté, aniž by ho registrovali. Co o kulturnosti města hovoří víc než sousoší, jsou veřejné toalety. Zde velké, čisté, uklizené, ani papírové ručníky nechybí. Inu Morava, v tomto případě Šumperk.
V pelotonu se razí heslo, že kdo nestačí v kopci vysokému kolu, nemá natrénováno. Pište si, že natrénováno mají všichni, je-li ale vpředu na vysokém kole Martin Kvintus, končí legrace. Ta skončila v prvním kopci na cestě do Rýmařova (5 km). Koho ještě nepřešla, bavit se přestal v tom druhém (9 km). Zapisovatel se domníval, že při včerejším popisu kopců měl nabito ostrými. Pcha! Dost už o tom, jen ještě krátce – po onom posledním kopci jsme vyšplhali z údolí do letos nejvyšší kóty 780 m n. m.
V Rýmařově jsme byli počtvrté, jak se správně domníval starosta Luděk Šimko. Spolu s kolegyněmi nám připravili občerstvení a slíbil, že příště navrhne tvůrcům etapy lepší trasu, s těmi kopci se prý nedá nic dělat než je objet. Moc za to mnozí plédujeme. V Bruntálu jsme několikrát startovali, například vloni, ba také končili, tentokrát jen projeli. Z toho je zřejmé, že je to naše takřka domovská destinace. Pan místostarosta Radek Zatloukal se omlouval, že s námi nešlape, má nabitý program, před námi jednal na mikroregionu, po nás mateřská školka, po ní…
Zatímco on otevíral školku, my šlapali do Leskovce. Obec má 400 obyvatel, ale také moc hezké a zajímavé infocentrum, kde si můžete půjčit horské kolo, koupit výletní plavbu po Slezské hartě, nebo se dozvědět něco o zdejším mikroregionu. Panu starostovi Bedřichu Buťákovi pomohly s přivítáním místní dámy – nic koupeného, samy napekly, děkujeme.
V Hradci nad Moravicí jsme se vloni zastavili, letos ukončili etapu. Pan místostarosta Alexander Černý nás přivítal a předal mikrofon Mariuszi Paszandovi, řediteli společnosti Lama Energy. Jednak s námi šlapal od Zábřehu, jednak nás, přesněji děti, na něž vybíráme, už druhým rokem jeho firma finančně podporuje. Děkujeme městu i Lamě Energy a chystáme se vyrazit z útulného sportoviště do hotelu. Ten hotel Sonáta stojí na střeše, která se zvedá tak, že se zvedá přední kolo. Zapisovatel se zdráhá zaznamenat komentáře soucyklistů na cestě vzhůru k recepci. Hezký večer.
P. S.To nejlepší na konec vzkazuje Marcela Žatecká: „Vneste barvy do života dětí, které prožívají těžké časy! Speciálně pro naši cyklotour namalovala a darovala obraz úžasná Laďka Něrgešová. Každý tah štětcem v sobě nese naději, která dokáže rozsvítit i tu nejtemnější tmu. Koupí obrazu nezískáte jen originální umělecké dílo do svého domova. Získáte symbol pomoci, který bude každý den připomínat, že jste změnili osud nemocných dětí k lepšímu. 100 % z vydražené částky putuje přímo na jejich podporu. Zapojte se do aukce na facebooku Marcely Žatecké. Pomáhejte s námi cyklistikou i srdcem!“
zapisovatel Jan Králík
