31. května, 111 km, 942 m převýšení, Ø 20,3 km/h. Našinec se už s compem usmířil, odložil nářadí a pouhým šmrdláním prstem po displeji zjistil, jaké jsou základní parametry dnešní etapy.
Start v půl deváté z Trutnova, města, jehož nejen centrum a historická část jsou upravené, ošetřené a v moc hezkém stavu. Zastavte se tady, nebude litovat. My jsme litovali toho kopce směrem na Dvůr Králové nad Labem. Tady jsme se rozdýchali, také pan místostarosta Tomáš Helbrych, který nás do toho kopce vyprovodil.
Dvůr Králové je slavný v celé světě svým Safari parkem, který jsme pochopitelně minuli, abychom zastavili na náměstí, kde nás přivítali starosta Jan Jarolím, místostarosta Jan Helbich a vedoucí odboru sociální péče a sportu Kateřina Pištorová. Sympatické byla jejich opravdu milá ale krátká přivítání, my jsme doplnili bidony vodou a stačili si v informačním centru připomenout slavného rodáka sochaře Otto Gutfreunda (1889–1927). Dlouho jsme se nezdrželi a pílili do Hořic.
Jasně – 300 zatáček Gustava Havla, závod se tu jel minulý víkend. My cyklisté si připomínáme (ale spíš nepřipomínáme, on takřka zapadl) Josefa Pechánka, zdejšího rodáka a cyklistického věrozvěsta ve zdejších krajích. V roce 1867 odjel do Paříže na světovou výstavu, kde si prohlédl velociped, nebo též kostitřas, zkrátka stroj Pierra Michauxe. Namaloval si plánek, doma se pustil do výroby a v Čechách zasel bacil cyklistiky. Děkujeme, pane Pechánku. Ve městě nás přivítal místostarosta Pavel Bičiště s krabicí hořických trubiček. Konečně se ukázalo, k čemu je na tour dobrý zapisovatel – chopil se krabice, aby byly trubičky rychleji distribuovány a svižně mizely ze stolu. Ty pravé nejsou plněné, nýbrž duté, o to ale chutnější. Do města je zavlekl Napoleonův voják, respektive jejich recept. Tady se ho ujala ochotná pekařka, které se odvděčil receptem na trubičky, rovněž tak malým napoleončátkem, to ovšem až za tři čtvrtě roku poté, co se vrátil dom.
Měník je obec na cestě, na mapě malý bod, kde žije 660 obyvatel, kteří nám předali šek, jako kdyby jich tu žilo desetkát víc. Přivítala nás starostka Alena Dvořáková, jíž Pepa poděkoval stoje na žebřiňáku, hezká tribuna. A k tomu koláče, koblihy a chleby se škvarkovou pomazánkou, strava sice nikoli pro cyklistické profesionály, ale jacípak my jsme profíci. S díky a chutí vyluksováno. K další destinaci se připojil třináctiletý Matteo, mladý náruživý cyklista, který je bohužel o rok starší, než připouštějí pravidla Krkonošského maratonu, který se dnes koná. Je-li někomu třináct, může už být starý. Ach… Maminka ho přivezla do Měníka, odsud s námi jel 60 kilometrů až do cíle. Mattea překonal pětiletý Štěpán, který s námi pod dohledem táty jel 11 kilometrů do Chlumce, přičemž stíhal (podívejte se na náš dnešní průměr). Obdivuhodný výkon, jen aby se to nedozvěděli na sociálce a dítě rodičům (oba lékaři!) za týrání neodebrali.
Chlumec nad Cidlinou a na náměstí pomník V. K. Klicperovi (1792–1859, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů, Rohovín čtverrohý). Starosta Vladan Kárník a místostarosta Luboš Suchánek nás přivítali ovocem a přáním, abychom neskončili jako sedláci u Chlumce, což jsme si vzali k srdci a zamířili do Hradce Králové, dnešního cíle.
Chvíli byl asfalt jak vyžehlený, úplná lambáda, liboval si náš asi nejzdatnější cyklista Jirka Spáčil, než jsme z hlavní odbočili na vedlejší a bylo po lambádě. Do Hradce jsme dorazili kolem páté, rychle doplnili tekutiny a odjeli se ubytovat. Nejprve sprcha, pak praní a pak studium předpovědi počasí. Zítra asi končí sranda, s odpuštěním.
P. S.Slibovali jsme odkaz na rozhovor s Lydiou Harsovou, dámou takřka stoletou. Tady je: facebook Marcely Žatecké, kde jsou nádavkem páni profesoři Pavel Pafko a Jan Pirk. Zítra bude něco o obrazu, také je o něm na facebooku zmínka. Marcelo, děkujeme!
zapisovatel Jan Králík
