37. den cesty Ivana Burkerta do Skotska

29. Červenec 2019

Kukačka kuká v sedm. Dnes máme před sebou velkou porci kilometrů, tak se moc nezdržujeme a hned po snídani se loučíme s Brňákama. Prvních 30 mil pojedeme na východ odkud pořád fouká protivítr. Počasí je zatím dobré, neprší a občas vykukuje i sluníčko. Prvních 15 km je docela rovina podle jezera. Kolem jedenácté zastavujeme pod vesničkou Tarvie u vodopádů Rogie Falls. Je to úžasná podívaná. Z lanového mostu pozorujeme lososy, jak skáčou proti peřejím. Voda je tu tmavá od rašeliny jako v harrachovské Mumlavě, ale jinak nádherně čistá. Asi na padesátém kilometru, ve městě Dingwall ohřívám včerejší vepřové na houbách a dáváme si aspoň něco teplého. Za městem najíždíme na hlavnější silnici A9, která vede po východním pobřeží až na sever. Povrch silnice je hodně hrubý a dost rozdrolený. Ivanovi na tom hrozně drncá kolo. Naříká, že ho z toho bolí záda a je už hodně unavený. No, není se čemu divit, když už 36 dní v jednom kuse sedí na tom kostitřase 10 hodin denně a někdy i víc. Teď už jedeme podél moře, ale pořád fouká proti. Ivan chce dnes odjet, co nejvíc, kdyby zítra pršelo, ať se nemusí trápit. Za městem Tain přejíždíme zátoku moře přes dlouhý most. Využívám toho, že za mnou nic nejede a uprostřed mostu zastavuju a dělám jednu rychlou fotku. Z průvodce zjišťuji, že kousek za městem Golspie je hrad Dunrobin Castle s krásnou zahradou, tak si uděláme menší pauzu. Ivan to stejně potřebuje. Hrad Dunrobin je jedním z nejstarších britských nepřetržitě obydlených domů z počátku 13. století, domovem hraběte a později vévodů ze Sutherlandu. Obdivujeme krásnou zahradu ve francouzském stylu. Ale konec kochání, chceme ještě ujet pár kilometrů dokud je hezky, kdo ví jak bude zítra. A tak zpátky do sedla. Já ještě dělám menší nákup v místní sámošce a zastavím se u pumpy pro naftu. Dojíždím Ivana asi po 13-ti kilometrech a začínáme hledat místo na spaní. Nakonec kotvíme na místním fotbalovém hřišti mezi střídačkami. Ivan toho má po 140-ti kilometrech plné kecky. Bolí ho záda a nohy, tak jsem dnes po večeři kromě funkce řidiče, kuchaře, mechanika a navigátora, taky ještě masér. Ivan ještě do noci píše (vůbec nechápu, jak to všechno vydrží) a já padám únavou.