5. etapa: Jindřichův Hradec - Březnice

report

Dnes to byla etapa za odměnu, krásný asfalt, téměř rovina, teplo, ráno mlha a pak slunce, užili jsme si to. Než jsme vyrazili, ptal se prof. Pirk, proč je Hradec Jindřichův? Aha! Protože ho kolem roku 1220 nechal první pán z Hradce vystavět na základě starého slovanského hradiště. Jmenoval se Jindřich, takže už to nemusíte hledat na netu, jako já. Ubytovali nás v hotelu Zlatá husa, kde mimo jiné přespal Karel Havlíček Borovský, když ho vezli do vyhnanství do Brixenu, kde ho prohnilá rakouská vláda ubytovala i s rodinou v rozlehlém domě. Časy se mění, ubytovat rebelanty v hotelu Zlatá husa komunisty už nenapadlo. Byly zkrátka dávné časy, kdy se to úpělo…

          K věci. Z Jindřichova Hradce nás vyprovodil starosta pan Ing.Jan Milčák, MBA, do sice mlžného, ale vlídného dne.

Na naší cyklotour jsme už zažili ledacos, ty příběhy nás stmelily, aniž bychom si museli cokoli říkat. Jeden z té kategorie (myslím příběhů) z dnešního rána: v pelotonu se objevil nový cyklista. Jmenuje se David Javorský, asi úspěšný člověk, žije v obci Řípec, má firmu a buduje dřevostavby, přijel na krásném kole. Jenomže život není maková buchta. Vloni mu zemřela manželka na rakovinu, zůstal se dvěma kluky sám, jednomu pět, druhému sedm let. Svůj příběh popsal na sítích, Pepa to zachytil, pak se sešli. David postavil cyklistický oddíl s iniciálami své zesnulé ženy Marcely v názvu, opatřil a zaplatil dresy a vyzval členy, aby cenu dresu podle vlastního uvážení dali na stůl. Sešlo se 16 tisíc, které nám na první zastávce ve Veselí nad Lužnicí trochu stydlivě v obálce předal. Pak sedl na kolo a zase jel, to víte, všední den, firma, dvě děti… A teď si stěžujte, že jste nemohli během koronaviru do hospody. Davide, děkujeme.

          Ve Veselí nás přivítaly děti krásnými kresbami a pan starosta Ing. Vít Rada šekem. Spolehněte se, že ho správně investujeme.

          Odsud jsme se vypravili do Bechyně, krásného města s hradem a výhledem, a také přijetím na náměstí starostou panem Ing. Pavlem Houdkem, s nímž jsme vyměnili šek od města za certifikát od Josefa.

          Pak vzhůru do Milevska, kde se k nám cestou přidali dva místní jezdci na vysokých kolech, Jaroslav Kotrba a Václav Dolejší. Ty stroje, velmi hezké, si postavili sami! A pak že nerostou! Nejen to, Pepovi stačili, ač na ně nebral žádný ohled. Na náměstí v Milevsku nás už čekal pana starosta Ing. Ivan Starosta a také občerstvení. Byly časy, kdy zdejší cyklistický klub patřil k domácí špičce. Dnes tam už žádný není, tedy alespoň ne ten závodní. Historický ovšem ano, možná by mu mohlo město podat ruku. Tradice jsou od toho, aby se ctily. My městu děkujeme za přijetí i za příspěvek.

          Vlnky do Čimelic jsme hravě zvládli, tady už jsme byli několikrát, naší destinací je zdejší hasičská zbrojnice. Potěšili jsme se tady natřikrát: poprvé díky zastupiteli panu MVDr. Miloši Vávrovi a šeku, potom mrňavým Štěpánkem, prvním přírůstkem do rodiny MUDr. Zbyňka Vávry, naší pelotonové stálice. Hošík je celý táta, alespoň od pasu dolů. No a do třetice se pan prof. Pirk dozvěděl, že mu odmaturovala dvě ze sedmi vnoučat. Gratulujeme (i když za tu maturu nemůže).

          Dnešní cíl byl v Březnici, to je pro nás premiérová destinace. Dopadla, jak se na premiéru sluší. Na stadionu byla plná tribuna, jistě nejen kvůli nám, ale také kvůli kulturnímu programu. Zdejší děti byly skvělé – trochu muziky, trochu gymnastiky a nečekaně skvělá produkce děvčat na krasojezdeckých kolech. Nejprve na jednokolkách a pak na kolech. Nevídaně šikovné, zasloužily si aplaus. Starostovi panu Petru Procházkovi jsme netleskali, jen jsme mu poděkovali za přivítání i za dar.

          Tolik k dnešní etapě, ne-li nejhezčí z letošní tour, tak určitě nejlehčí. 

          Sprcha, večeře a do hajan, zítra to bude nahoru dolů. Itinerář sice slibuje vlnky, ale známe to. Přikládám graf z etapy ze čtvrtka, nebo z pátku, nebo ze kdy, to je fuk. Zkrátka vlnky.

Dobrou, Honza Králík

Fotogalerie