Reportáž z 12. ročníku charitativní cyklojízdy Na kole dětem Vysočinou očima jednoho z pelotonu
Sobotní ráno (5. 9. 2026) na náměstí Zachariáše z Hradce v Telči mělo tu správnou atmosféru. Sluníčko se teprve rozkoukávalo, ale mezi historickými domy už bylo živo — stavěl se stánek, cvakaly tretry o dlažbu, někdo kontroloval tlak v pláštích a někdo jiný, méně zodpovědný, teprve hledal helmu v kufru auta. (Autor těchto řádků nikoho nejmenuje.)
Jako každý rok nemohl chybět Josef Zimovčák, patron a šéf nadačního fondu Na kole dětem, se svým vysokým kolem, na které se dá dívat celý den a pořád člověk nechápe, jak to ten člověk dělá. Letos na čele pelotonu i s druhým vysokým kolem a Martinem Kvintusem. Na něj platí to samé co na Pepu… Peloton nakonec čítal víc než stovku cyklistů všech věků a na strojích všech možných kategorií — od carbonu po poctivou ocel. A jak už je v Telči hezkým zvykem, na první kilometry se k nám přidali i velocipedisté na historických bicyklech.
Náměstí se rozeznělo klavírem — náš kamarád Dominik, který nás pak doprovázel po celý den, rozehrál první tóny ještě před startem a naladil celé shromáždění líp než jakýkoli megafon.
Start odmávali starosta Telče Mgr. Vladimír Brtník a předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil — ten ovšem nezůstal jen u proslovu a odmávnutí, nasedl na kolo a jel s námi jako aktivní účastník. Město Telč navíc přispělo do sbírky nadačního fondu darem 16 000 Kč. Chvilku po desáté se peloton dal do pohybu a zamířil přes Mysliboř, Sedlejov a Panenskou Rozsíčku po krásné silnici do Třeště.
Třešť: první zastávka a dar do kasičky
Na třešťském náměstí nás přivítal starosta Ing. Vladislav Hynk — mimochodem jeden z těch, kdo jel celou trasu s námi, což se cení. Padly zdvořilostní fráze (ty patří k věci a nikdo se za ně nestydí), nadační fond převzal dar ve výši 16 000 Kč, udělala se povinná hromadná fotka, na které se jako obvykle nikdo nemračil, a po zhruba půlhodinové pauze jsme vyrazili dál.
Trasa na Jihlavu vedla přes Salavice, Popice a Pístov. Kousek před městem přišlo tradiční seřazení pelotonu — protože projet Jihlavou jako jeden útvar je jednak bezpečnější, jednak se to prostě hezky vyjímá.
Jihlava: bagety, ovoce a klavír
U městského úřadu na nás čekal náměstek primátora a radní pro sport Ing. Richard Šedivý — a taky Dominik, který se z Telče přesunul i sem a celou zastávku doprovázel hrou na klavír. Na svůj věk hraje naprosto virtuózně a je to jedna z těch drobností, které z obyčejné pauzy udělají zážitek. Peloton se mezitím vrhl na připravené bagety a ovoce s chutí, kterou pochopí jen ten, kdo má v nohách třicet kilometrů.
Sluší se dodat, že výtěžek akce míří kromě podpory onkologicky nemocných dětí právě i na dětské oddělení jihlavské nemocnice — a jeho primář MUDr. Martin Zimen s námi šlapal v pelotonu. Ono to celé má hlavu a patu. Jihlava k tomu přidala i nejštědřejší dar dne, 20 000 Kč.
Po tříčtvrtěhodinové zastávce jsme vyrazili na třetí část dne.
Batelov: hasiči, kteří to umí
Z Jihlavy se jelo tradičně přes Hosov, Dvorce a Cejle. Jednu drobnost jsme letos upravili: z Dolní Cerekve jsme se nevydali po hlavní silnici, ale klidnější cestou přes Spělov k hasičské zbrojnici v Batelově. Soudě podle ohlasů v pelotonu to byla trefa do černého a doufám, že nám ta varianta zůstane.
Setkání u batelovských hasičů bývají vždycky srdečná. Místní jsou skvělá parta, byli připravení na celý náš peloton a občerstvení mělo — řekněme — velmi široký sortiment. Paní starostka Mgr. Lenka Charvátová se musela omluvit, přivítala nás tedy paní radní společně s hasiči a předala dar 10 000 Kč. Nabrali jsme síly a po další půlhodině vyrazili na poslední úsek.
„Už je to jenom z kopce a po větru“
Cesta zpátky do Telče je většině účastníků dobře známá, a tak nechyběla obligátní hláška, že teď už je to jenom z kopce a po větru. Všichni — místní i přespolní — samozřejmě vědí, že stoupání u Rácova po rovině úplně není. Čtyři a půl kilometru, asi sto padesát výškových metrů. Pro cyklisty, kteří mají za sebou Cyklotour, to není žádná výzva; peloton to vzal kompaktně a nahoru dorazil pohromadě.
A pak už to konečně opravdu z kopce a po větru bylo. Přes Řídelov a Vanůvek jsme se řítili k Telči jako o závod, i když závod to samozřejmě nebyl.
Protože chceme Telč projíždět tak, abychom co nejméně omezili dopravu, máme na začátku města u bytových domů tradiční zastavení se speciální otočkou. Má to jeden krásný vedlejší efekt: poprvé za celý den se všichni míjíme čelem, máváme na sebe a zdravíme se. Milá tradice, na kterou se člověk těší.
Na náměstí jsme sjeli krátce před čtvrtou hodinou, opět za milého přivítání místních — a znovu za doprovodu Dominikova klavíru, který nám tak celý den hezky orámoval. Ráno na startu, v poledne v Jihlavě a odpoledne v cíli.
Tombola na závěr
K téhle akci neodmyslitelně patří závěrečná tombola o věcné ceny od partnerů a příznivců — a ani letos nechyběla. Losování se ujal telčský pan starosta a nálada byla přesně taková, jaká má na konci povedeného dne být.
Pokladnička se startovními příspěvky se otevírala v průběhu týdne a je to paráda: společně jste do ní vložili zhruba 32 000 Kč. Spolu s dary měst a obcí na trase — Telč a Třešť po 16 000 Kč, Jihlava 20 000 Kč a Batelov 10 000 Kč — se tak letos vybralo přibližně 94 000 Kč. Celý výtěžek putuje na podporu onkologicky nemocných dětí prostřednictvím nadačního fondu Na kole dětem a na dětské oddělení jihlavské nemocnice.
Děkujeme všem za účast, za ohleduplnou a bezpečnou jízdu a za to, že to celé má smysl. Na některé z dalších akcí na viděnou!
