Díky podpoře partnerů, sponzorů a účastníků cyklotour Na kole dětem se i letos uskutečnil tradiční přímořský ozdravný pobyt pro onkologicky a chronicky nemocné děti. Přečtěte si osobní zprávu a poděkování od organizátorů pobytu.
Za organizačním i lékařským zajištěním pobytů Slunečního paprsku stojí celoroční obětavá práce MUDr. Pavla Bočka a Jany Bašeové. Dovolte nám podělit se s vámi o jejich zprávu z právě ukončeného pobytu. Je to nejlepší důkaz toho, že solidarita, vaše finanční příspěvky a každý kilometr ujetý na podporu našeho projektu mají reálný a nenahraditelný smysl.
„Vážení a milí kamarádi, přátelé, přispěvatelé, sponzoři,
před několika dny jsme se vrátili z ozdravného pobytu. Upřímně máme velkou radost, že letošní ročník byl mimořádně vydařený a po všech stránkách výjimečný. Měli jsme mnoho dětí opravdu dříve nebo i nyní velmi nemocných, převážně s diagnózou mozkového tumoru či leukémie a jiné. Ať už se jednalo o handicap pohybový, mentální či kombinaci obojího, děti mezi sebou vytvořily silná pouta a kamarádství. Užily si moře, bazén, hry, programy a mnoho dalších silných zážitků. Vzájemně si pomáhaly a podporovaly se.
Je až neuvěřitelné, že celou přípravu a zajištění děláme ve třech lidech po celý rok a dnes už musíme myslet na rok 2027 a dokončit finančně rok 2026.
Budeme velmi rádi, pokud nám nadále budete pomáhat. Zasíláme několik fotografií a také dopis od rodiny, který nás i Vás ujistí, že naše společné úsilí má smysl.
S přáním krásného léta
MUDr. Pavel Boček a Jana Bašeová“
A aby toho nebylo málo, rádi zveřejňujeme i jeden osobní dopis…
Poděkování
Vážený SLUNEČNÍ PAPRSKU
Milý pane doktore a milá paní Jano,
Rozárka už je z pobytu doma, máme vybaleno a vypráno, dalo by se říci, že by ani nikdo nepoznal, že Rozárka nebyla deset dní doma. Ale byl by to veliký omyl. Rozárka si přivezla z Řecka něco naprosto ojedinělého. Přivezla něco obrovského a máme toho plný byt, já myslím, že až po strop. Není to písek, co by mohl někdo, kdo u nás nebyl, očekávat. Nejsou to mušle. Nejsou to ani žádné rostliny a naštěstí ani žádná nová zvířecí parta. Jsou to zážitky. Ale ne ledajaké, jsou to krásné zážitky jedné nemocné holky a party skoro padesáti lidí.
Jak je možné, že jich má Rozárka tolik? Je to tím, že pobyt realizují lidé se srdcem na pravém místě. Lidé, co obětují svůj čas a sílu pro druhé. Může to pro nezúčastněné znít jako klišé, ale ono je to prostě tak. Když něco děláte s láskou, ono je to pak prostě dobrý. Nedovedu si představit, kde tahle snad i „svatá trojice“ sežene dostatek lidí co pobyt doprovází, kde vezme tolik odvahy, a že si odebere dny své dovolené a nelituje toho, kde sežene zdravotníka, který je dětem k dispozici non stop a hlavně, jak dokáží sehnat potřebnou sumu peněz. Považuji se za optimistu, ale tohle si opravdu nedovedu představit.
Rozárka letěla s vámi do Řecka poprvé. Vzácně nemocná holka, co má ultra vzácné onemocnění TETRASOMII X, 48 – XXXX. Žádné moc dobře rozdané karty pro život. Kombinované onemocnění. Mentální retardace a k tomu vyšší sociální inteligence a tělesné postižení. Její cesta životem je spletitá, ale co se dá dělat.
A co že si to tedy přivezla za zážitky z Řecka? Tak například si přivezla, jaké to je, když vás někde přijmou takového, jaký jste. Za celou dobu pobytu nepocítila žádné vyloučení, mohla vedle mentálně zdravých dětí vystoupit v divadelní hře. Dostala prostor tančit na pódiu. A že vám to přijde samo sebou? Většinou to tak není. Stejně staří vrstevníci o ni běžně nestojí. Také si přivezla nové kamarádství. Pravé, nepředstírané. Prostě se potkala s lidmi, co zůstanou déle, než jen na společném pobytu. Zase Vám to přijde jako samozřejmost? Opravdu to tak běžné není. Lidé s kombinovaným postižením mají velmi málo přátel. Ostatní ne vždy mají trpělivost se lidem s kombinovaným onemocněním věnovat. Většinou to berou jako ztrátu času. Další komodita, kterou Rozárka přivezla je sebedůvěra. Plavala v moři, zvládla aspoň trochu být samostatná. Pokusila se sledovat řád a být včas někde na terapii. Nebylo to vždy ideální, nešlo to samo, ale aspoň to okusila. No a k sebedůvěře patří neodmyslitelně i důvěra. A té byla na pobytu opravdu dostatek. Nejen ta nejbližší, kterou představovala dopomoc od Jitky Pilíkové, ale i ta od celého vedení pobytu. A ještě bych si moc přála, aby v našem bytě bylo i nově více zdraví pro Rozárku. Pořád nám chybí. A teď ho doma máme. Po intenzivní rehabilitaci, po plavání, po slunění, je viditelně Rozárky tělo lepší. Tak ať se u nás zdraví zabydlí a zůstane co nejdéle!
Asi si říkáte: „Sakra, ti mají ale asi malý byt, když tohle stačilo vyplnit jejich prostor až po strop“. Musím vás zklamat, máme byt tak akorát, aby se do něj vešla naše rodina, láska, péče a porozumění. No a k tomu ty skvělé věci, co díky SLUNEČNÍMU PAPRSKU přivezla Rozárka z Řecka. A já za to jsem nejen tomu svatému trojlístku vděčná! Budeme to tu vše opečovávat a vzpomínat na každou chvíli, kterou Rozi s vámi prožila.
Moc děkuji za vše!
Vděčná máma a táta od vzácně nemocné holky Rozárky
